Každoroční večeře Právnického klubu

Většinou, když si vybírám téma pro tyto blogové příspěvky, snažím se soustředit na to, co by mohlo být užitečné pro ty, kteří chtějí studovat, co studuju já a bydlet, kde bydlím já. Tentokrát jsem se ale rozhodla psát o tom, co zabralo většinu mého času za posledních šest měsíců. Byla jsem zodpovědná za organizaci každoroční gala večeře naší kolejní “law society” a rozhodla jsem se věnovat tento příspěvek této aktivitě, jelikož mnoho studentů má dříve či později povinnost nějakou podobnou událost zorganizovat. Tyto večeře taky ilustrují to, že studenti i absolventi jsou velmi loajální vůči svým kolejím a je tím pádem nutné, že tyto večeře proběhnou bez problému a udrží si svoje standardy.

Školní rok právě začal a já jsem si byla vědoma toho, že jakási velká událost se má odehrávat někdy po novém roce. Nicméně, poté, co jsem slyšela strašidelné historky o předchozích pořadatelích, kteří začali s přípravami příliš pozdě, dala jsem se do práce. Nejprve jsme potřebovali místo a datum. Nikdo by mi neodpustil, kdyby se večeře pořádala někde jinde, než ve velké síni St John’s. Stačilo tedy, abych našla volnou únorovou sobotu a bylo to. Následovala ta nejzajímavější část tohoto celého organizačního úkolu: výběr hlavního mluvčího. Musel to být někdo, kdo dokáže řečnit třicet minut, někdo, kdo zaujme jak studenty, kteří teprve přišli ze střední, tak i profesory. Každý rok se snažíme také udržet genderovou rovnováhu mluvčích. Nakonec jsem se rozhodla pro soudce z odvolacího soudu, kterého nedávno povýšili k soudu nejvyššímu. Vzhledem k tomu, že za svoji kariéru podepsal několik kontroverzních rozsudků, jeho jméno je známo každému studentu práv. Naštěstí mé pozvání přijal.

Poslední velká překážka byla otázka sponzorství. Jelikož tato událost musela být večeře o čtyřech chodech, její cena se rychle vyšplhala přes rozpočet mnoha studentů. Bylo tedy na mně rozeslat emaily několika potenciálním sponzorům. Výměnou jsem jim nabídla vstupenky pro jejich zástupce a možnost prezentovat tuto večeri taky jako jejich ‘recruitment event’. Tento plán vyšel a já se mohla zabývat odesíláním devíti set pozvánek.

Nakonec přišla ta zábavná fáze, kde se vybíralo menu a dal se dohromady zasedací pořádek. Chtěla jsem posadit studenty vedle těch absolventů, jejichž kariéry obdivují, aby studenti z večeře mohli vytěžit co nejvíce. Pak už jsem jen musela napsat svoji uvítací řeč a večeře mohla začít!