Jolana Venenyová: V zahraničí student nasbírá víc zkušeností pro praktický život.

Jolaně Venenyové se na základní škole o studiu v zahraničí ani nesnilo. Zvrat přišel, když uspěla u přijímacích zkoušek na gymnázium Open Gate a poprvé získala stipendium od Nadace The Kellner Family Foundation. Ve studiu v angličtině pak chtěla pokračovat – a vydala se proto na univerzitu do skotského Dundee, zase s podporou nadace. Dnes absolventka bakalářského oboru Politologie a mezinárodní vztahy studuje magisterský program na univerzitě v Oxfordu, kde se už porozhlédla během letní školy.

Věděla jste už během studia na Open Gate, že chcete jít na univerzitu do zahraničí?

Open Gate mě skvěle připravilo právě na studium v zahraničí. Získala jsem tam nejen jazykovou vybavenost, ale hlavně jsem si vyzkoušela přístup, který je podobnější právě zahraničním školám, a také jsem musela být samostatnější. Proto jsem se rozhodla této výhody využít a zúročit všechno, čemu jsem se v Babicích naučila. Samotnou univerzitu jsem si vybírala podle několika faktorů. Zkoumala jsem, jak mají univerzity silný obor, který jsem chtěla studovat, což v mém případě byla Politologie a mezinárodní vztahy. Dál mě zajímalo, jestli univerzita nabízí možnost studovat i předměty mimo obor a jazyky. A ohlížela jsem se také na to, jaké má sportovní a kulturní zázemí.

Vybrala byste si stejný obor znovu?

Ano, při výběru svého oboru jsem se snažila skloubit to, co mě baví a co mi jde, dohromady nejlépe s oblastí, která mi může v budoucnu nabídnout zajímavou kariéru. Politologie a mezinárodní vztahy jsou kombinací historie a současného světového dění, vyžadující analytický přístup. 

Má podle vás absolvent zahraniční univerzity lepší uplatnění?

Myslím, že zahraniční vzdělání je z mnoha důvodů zaměstnavateli velmi vyhledávané. Ať už je to kvůli garanci jazykových znalostí či kvůli samostatnosti. Absolvent zahraniční univerzity může vždy nabídnout znalosti a zkušenosti, které se podle mě na univerzitách v Česku nasbírat nedají. Hlavně tedy mluvím o praktických dovednostech. Na tuzemských univerzitách není běžná dobrovolnická činnost, student prostě studuje a k tomu může leda získávat zkušenosti mimo školu, pracovat na částečný úvazek, najít si brigádu. To ale většinou omezuje jeho čas na studium a naopak. V zahraničí je běžné, že se studenti zapojí do praktického života během studia přímo na univerzitě. Navíc poslední ročníky už jsou trochu něco mezi studiem a pracovním nasazením v oboru. 

Budete hledat práci v zahraničí, nebo se vydáte zpátky do České republiky?

Sama bych určitě chtěla po studiu strávit v zahraničí pár let i pracovně. Nicméně plánuji brzký návrat do České republiky. Můj obor, pokud budu chtít budovat zajímavou kariéru, je už ze své podstaty mezinárodní. Není možné izolovat se jen za hranicemi jedné země.  

Co vám studium v zahraničí zatím přineslo? Má třeba i nevýhody? 

Jako každá věc má studium v zahraničí samozřejmě i svá proti, nicméně pozitiva převažují. Mnoho jsem se toho naučila a na své úspěchy jsem opravdu hrdá. Kupříkladu na to, jak jsem schopná se sama o sebe postarat nebo jak se dokážu orientovat v prostředí jiné kultury.

Když zavzpomínáte na začátky – jak rychle jste se dokázala zorientovat? 

Začátek ve Skotsku byl docela náročný. Oproti ostatním jsem v celé zemi neměla jediného známého či příbuzného, musela jsem se úplně ve všem spoléhat jen sama na sebe. Na druhou stranu byli všichni ohromně vstřícní a vždy jsem dokázala najít někoho, kdo mi ochotně poradil. Ovšem nejhorší pro mne bylo zvyknout si na zdejší počasí. Trvalo mi asi tři měsíce, než jsem se adaptovala na kratší a tmavé dny.   

Kde se teď cítíte víc doma, kde je vám to bližší?

Nedá se říct, že bych Velkou Británii považovala za domov. Ten mám vždy tam, kde je moje rodina. Ale mohu říct, že už se cítím právoplatnou součástí britské společnosti. Rozumím místním problémům, dívám se na britskou televizi, orientuji se v místní byrokracii. Právě to je na Británii skvělé. Člověk, který tam dlouhodobě žije, není považován za cizince, i když nemá britský pas. Dundee je navíc město plné studentů. Ve městě jsou dvě univerzity, takže se tam najde mnoho kulturního vyžití a studentská unie mé univerzity je každoročně oceňována jako jedna z nejlepších v celé Británii. Místní Skotové jsou všeobecně velice milí a otevření vůči cizincům. I proto bylo moje přizpůsobování se nové zemi a kultuře o dost jednodušší. 

Bylo těžší získat stipendium Nadace The Kellner Family Foundation na konci gymnázia, nebo teď, když jste chtěla pokračovat magisterským studiem?

Výběr studentů, kteří dostanou nadační grant pro bakalářské studium, probíhal už v předposledním ročníku na gymnáziu, tedy v době, kdy ještě řada z nás neměla úplně jasno, co a kde chce studovat. Musela jsem se alespoň částečně rozhodnout a požadavky pak byly dost náročné – studijní průměr, motivační dopis, volnočasové aktivity, dobrovolnictví. Hodnotilo se v podstatě celé středoškolské studium. Navíc jsem musela mít vynikající výsledky mezinárodní maturity IB. Právě tím vším student dokazuje nadaci, že je dostatečně akademicky vyspělý a že tak příležitost studovat v zahraničí využije beze zbytku. 

Teď na univerzitě byl proces obdobný. Abych získala stipendium i na navazující magisterský program, musela jsem ve své žádosti prokázat, nejen že mám akademické předpoklady pro studium na Oxfordu, ale také že se podílím na dobrovolnických a jiných aktivitách. Podporu i po dobu magisterského studia dostane jen velmi málo žadatelů, je na tom opravdu zapotřebí pracovat hned od začátku. 

Motivují vaše úspěchy třeba přátele, kteří zůstali v Česku?

Rodina a přátelé jsou samozřejmě velmi hrdí, že si jsem schopná plnit své sny. Co se týče kamarádů, tak těm se snažím ukázat, jak ohromně prospěšné je studium v zahraničí a také že to rozhodně není nedosažitelné. Obava z neúspěchu je totiž mezi středoškoláky často silnější než touha studovat v zahraničí a odvaha zkusit to. Přitom vážně stačí jen snažit se trochu víc. Nedělat jen to, co musím, abych odmaturovala, ale ještě něco navrch. Taky se, co si vzpomínám, někteří spolužáci báli, jak by zvládli žít sami tak daleko od domova. Chápu, že ne všichni chtějí odjet na tak dlouhou dobu. Ale pokud se mě někdo zeptá na podrobnosti či tipy ohledně studia nebo i práce v zahraničí, vždy jsem ochotná poradit. 

Studium znamená hodně práce – je čas i na relaxaci? Jak často se vracíte do Karviné?

S trochou plánování se dá obojí v poklidu zvládnout. Nemám pocit, že bych svým studiem úplně obětovala společenský život. Relaxuji nejradši při sportu a četbě, ale také třeba u šálku dobré kávy s kamarády. V Karviné jsem vždy o prázdninách, jak o těch vánočních, tak letních. Může se to zdát jako málo, ale ve výsledku si úplně akorát odpočinu a strávím dost času s celou rodinou i přáteli.

Doporučila byste vaši cestu i ostatním, kteří se rozhodují, jak naložit se svým životem?

Pokud se zrovna někdo rozhoduje, zda se pokusit jít studovat do zahraničí, tak by měl vědět, že každý včetně mě, má ze začátku strach a obavy. A ano, je to zdaleka těžší cesta než třeba zůstat v Praze. Ale po čtyřech letech jim mohu vzkázat, že odměna za to, že se člověk odváží a udělá těžké rozhodnutí odjet daleko od svých blízkých, je úžasná. Jenom tak zažije množství zážitků, které mu ostatní studenti studující v Čechách mohou závidět.

Blog studentky Jolany Venenyové