Jak nám může Konfucius pomoct v časech karantény?

Život v další karanténě přináší mnoho výzev, převážně možná tím, že bude trvat patrně až do jarních měsíců. Ostatně i jako plno dalších mezinárodních studentů, i já jsem musel zůstat doma. A stalo se vlastně pro mě něco zvláštního, protože se každodenně vídám se svou rodinou.

Může taková povinnost udělat člověka lepším? Je zjevné, že v posledních letech být dobrým člověkem, anebo přinejmenším získat obdiv ostatních znamenalo cestovat, neustále objevovat nové horizonty, jednoduše a prostě, být venku. Ale co teď, kdy všichni doslova máme sedět doma, můžeme i přesto růst jako lidé? Naštěstí Konfucius, antický čínský filozof, nabízí pár rad.

Dle Konfucia, lidé se mohou stát dobrými pouze tehdy, pokud se naučí starat o své nejbližší. A tuto péči a lásku poté rozšíří i na lidi, kteří již nejsou tak blízcí. Tato láska ovšem nevzniká sama od sebe, nýbrž se jí člověk musí naučit a kultivovat ji.

Hovory Konfuciovy [1-2]:

有子曰。其爲人也孝弟、而好犯上者、鮮矣。不好犯

上、而好作亂者、未之有也。君子務本、本立而道生。孝弟也者、其爲仁之本與。

Pravil Mistr Jou: Ti, kdož se v soukromém životě dobře chovají k rodičům a starším bratřím, zřídka projevují ve veřejném životě sklon odporovat vrchnostem.

A nikdy se ještě nestalo, že by takoví muži podnítili revoluci. To, co v člověku probouzí lidství je péče o kořeny, protože jakmile vzrostou kořeny, Cesta může následovat. Být dobrým vůči svému otci,  a stejně tak oddaným je základem lidské povahy.

Mencius, druhý z konfuciánských myslitelů dodává, že každý z nás má srdce schopné soucitu, a soucit je právě základem pro lásku k nejbližším. Mencius na příkladu ilustruje, že každý z nás by cítil alespoň trochu soucitu jestliže by uviděl tonoucí se dítě. Ovšem, jak se člověk v takové situací zachová, je už věcí druhou. Nejdůležitější je, že každý z nás je schopen tokového pocitu, a tudíž každý z nás se může stát dobrý člověkem, chce to jenom píli a úsilí. Pakliže se člověk umí starat o základy, jíními slovy, o vztahy s nejbližšími, může pak tuto lásku přenést i na lidi druhé. Jelikož je každý z nás schopen soucitu, můžeme, začínajíc od nejbližších, stát se lepším člověkem, kterého nezajímají pouze věci soukromé, ale i věci veřejné. A tak považujme čas karantény raději za čas péče o ty, kteří jsou nám nejblíže, raději než jako čas izolace. Jak nám Konfucius připomíná, teď je šance zlepšit vztahy s nejbližšími, tak abychom se mohli stát lepšími lidmi v znovu otevřeném světě, který zajisté nastane.