Hmla, aneb / _

Tento poslední příspěvek své bakalářské éry píšu dva dny před promocemi; zbývá mi jen vyzvednout si kilt a vstupenky. Událost je to radostná, ale v tuto chvíli bych uvítal více jistoty do budoucna, a to nejen pro sebe, ale i pro ostatní, kteří jsou jako já přijati k magisterskému studiu, ale až do poslední chvíle nebudou vědět, jestli si jej mohou dovolit. Nechci, aby tento jubilejní příspěvek byl depresivní. Zároveň ale považuji za nutné tuto situaci pojmenovat: o kolik talentovaných akademiků každoročně Británie přijde v důsledku neustále postupující a prohlubující se prekarizace života, práce a studia nemajetných?

Ve Skotsku se naštěstí astronomickému školnému Evropan na bakalářském stupni vyhne. Na doktorské studium potom existuje poměrně robustní systém grantů. Podmínky pro magisterské studium jsou však nyní ve Skotsku horší než v Anglii, kde existuje vládní půjčka až do deseti tisíc liber. Naproti tomu zde Evropan dosáhne pouze na pět a půl tisíc – mé školné je ale devět a půl. Skotská vláda navíc zavedla prapodivné omezení, kvůli němuž nedosáhnu ani na tyto peníze: jsem totiž přijat na obor určený pro studenty s předchozím jazykovědným vzděláním, který je zaměřen spíše na výzkum než na výuku. Půjčka nepůjčka, to, že bez ohledu na svůj červený diplom se nyní snažím poskládat alespoň školné, zatímco pro jiné může být taková částka otázkou desetiminutového telefonátu rodičům, považuji za zvrácenost.

Až do minulého týdne jsem si myslel, že své magisterské studium o rok odložím a nastoupím na sedmiměsíční výzkumný post na své domovské katedře. Vkládal jsem do tohoto plánu snad příliš naděje proto, že k přihlášce mne nabádal můj bývalý přednášející. Nakonec však zvítězily předchozí pracovní zkušenosti jiného uchazeče / jiné uchazečky. Narazil jsem na známé dilema: jak si najít práci bez zkušeností a jak získat zkušenosti bez práce.

Začíná být čím dál pravděpodobnější, že následující rok si budu muset zrežírovat sám: najít si práci alespoň na částečný úvazek a získat tak formální, i když s oborem třeba naprosto nesouvisející pracovní zkušenosti; číst odbornou literaturu a ideálně provádět nezávislý výzkum; zlepšovat své dovednosti a zkoušet nové koníčky. Myslím, že toto bych zvládnul: nyní jen čekám, až mlha nejistoty odvane a já uvidím, jaké možnosti se mi nabízejí.

Je mi upřímně líto, že musím své čtyři roky příspěvků zakončit v tomto tónu. Já vím a čtenář jistě také chápe, že toto jej jen jakýsi portrét současné situace. Jsem si jistý, že se můj horizont zase brzy vyjasní, abych si mohl plánovat další etapu cesty. Nakonec, ve Skotsku se počasí mění rychlostí blesku. Možná je potřeba jen tu etapu současnou slavnostně a rituálně oslavit a uzavřít, zajíst a zapít.

Otěže svého života nemáme vždy ve vlastních rukou. To, že mi nyní jistota schází, je jen díky tomu, že se mi jí po celou dobu studia tolik dostávalo díky podpoře Nadace The Kellner Family Foundation. Měl jsem v tomto ohledu obrovské štěstí, a jsem rád, že v čím dál dravějším světě vysokoškolského vzdělání existuje instituce s opravdovým zájmem pomoci lidem růst.