Granada

Počasí je samozřejmě rozdílem č. 1. V jihošpanělské Granadě je například možné ještě 2. listopadu vylézt na kopec za městem a slunit se bez trička. To, že by měl být podzim, není možné vyčíst z ničeho. Slunečno je 14 dní z patnácti, během dne to je stále na tričko s krátkým rukávem, v noci na mikinu. Granadský listopad je český srpen. Ani to listí ze stromů pořád ještě nespadlo a jasmíny v křivolakých úzkých uličkách stále voní s takovou vervou, jako by to měl být jejich poslední den.

Rytmus a celkový styl života je pochopitelně oproti Skotsku (a Česku) také poněkud odlišný. Je třeba si zvykat na to, že se tu nevečeří před 10. hodinou večerní nebo že mezi 2. a 5. hodinou odpoledne si prostě nikde nic nekoupíte- je siesta. Na párty nebo do baru se nechodí před jedenáctou večerní. Všechno má svůj čas. Klasické stereotypy o lenosti, pracovní (ne)morálce a nedochvilnosti jsou však, ostatně jako všechny stereotypy, přehnané. Ani tady si nemůže zaměstnanec dovolit chodit do práce pozdě. Po obědě je siesta a nepracuje se…ano, ale na rozdíl od ČR nebo Skotska se poté pracuje do 9. hodiny večerní, takže celkový čas strávený v práci je stejný jako kdekoli jinde ve světě.

Dalším zásadním rozdílem je jídlo. Není většího rozdílu v kultuře stravování než mezi Británií a jižanskými kulturami. Prefabrikované polotovary, hranolky, kečupy a všelijaké kejdy tu nejí zkrátka nikdo. Čerstvá zelenina a ovoce jsou každodenní samozřejmostí. V mnoha domácnostech dokonce chybí mikrovlnná trouba. Specialitou andaluzské kultury, a především Granady, jsou pak tapas. Tyto „jednohubky“ jsou sice běžným artiklem ve většině španělských barů, ale pouze v Andalusii je běžné podávat je zdarma k pivu. Když tedy jdete na pivo (1 pivo= cca 250ml, jsme na západě…), máte mnohem větší pravděpodobnost, že se přejíte k prasknutí, než že se opijete. Jednohubka je totiž trochu zavádějící slovo. Velikost a vydatnost pokrmu odpovídá spíš průměrné svačince- například opečený chleba s iberskou šunkou, rajčetem a olivovým olejem a kupka oliv.
Pozitivní změnou je také to, jak město vypadá. V činžákovém a šedém Glasgow je sice možné časem najít zalíbení, ve velehistorické Granadě ale není možné ho okamžitě nenajít. Architektonický mix arabské středověké kultury a křesťanské renesance a baroka, kopcovitý profil, všudypřítomná zeleň, kašničky s pitnou vodou, křivolaké uličky alá Český Krumlov, La Alhambra…..

Je to dobré místo pro život. Přijeďte!

O škole vám povím něco málo příště…