Farmakologie padla, aneb to nejhorší mám za sebou

Právě začal letní semestr, mám za sebou 12 úspěšně složených zkoušek a zápočtů, a přede mnou je jich v letním semestru dalších 10. Největším strašákem 4. ročníku byla farmakologie. Farmakologie byla poslední semestrální zkouškou, která mě čekala před státnicemi v 6. ročníku, tudíž na ní byl kladen velký důraz. Farmakologie měla 100 otázek a množství léků, které jsme se museli učit připomínalo zlaté stránky. Zkoušku jsem naštěstí úspěšně zvládl a do 6. ročníku mám, doufejme, klid.

Kromě zkoušek a distanční výuky také stále docházím na plicní Covid oddělení v Thomayerově nemocnici, kde pomáhám kdykoliv nemám školu, nebo se nemusím učit, což také mnohdy neplatí, protože po nočních pravidelně chodím následující den na zkoušky. S příchodem nové mutace a neustálého porušování vládních nařízení se kapacity nemocnice pro Covid pacienty plní. Plně chápu to, že se lidem již nelíbí délka trvání těchto nařízení, nicméně společnost nevidí, jaká je situace za branami nemocnic. Kromě klasického plicního oddělení jsem se také rozhodl pomoci i na JIP oddělení, kde jsou pacienti v závažnějším stavu. Za tuto možnost jsem opravdu vděčný, protože mohu pomoci v nynější kritické situaci, ale také se mnoho naučit, protože medicína, která probíhá na oddělení se absolutně nedá srovnávat s tím, co si člověk přečte v učebnicích.

Doufám, že se postupně s očkováním podaří tuto pandemii zastavit, nebo alespoň zpomalit a zredukovat počet hospitalizovaných pacientů. Situace není momentálně příznivá, nicméně náš zdravotnický systém stále odolává a já si nesmírně vážím odhodlání našeho personálu.