Dobrovolnictví: životopis a dobrý pocit

Prvních pět týdnů akademického roku je za námi, seznámili jsme se s rozvrhem, máme představu, jak časově náročná je samostatná příprava. Po zhodnocení asi většina z nás zjistila, že přebytkem času netrpí, ale dobrovolná práce by měla byt součástí nejen studentského života. Pokud nejste altruisticky založeni, co třeba vylepšení životopisu?

University College London disponuje samostatným oddělením, které nabízí a koordinuje dobrovolnou práci. Minulý rok se zapojilo 2100 dobrovolníků, kteří věnovali přes 60 000 hodin svého času dobré věci. Jaké jsou možnosti? 

Prvním typem jsou jednorázové akce, na kterých pomáháte s organizací, či se zapojíte do propagace. Osobně mám dvě zcela rozdílné zkušenosti. Na jedné straně jsem minulý rok věnovala své odpoledne podpoře astmatiků při běhu Hyde parkem. Úkolem bylo povzbuzovat běžce, tedy pískat, výskat, skandovat. Organizátoři se zdáli být překvapeni, že nějací dobrovolníci přišli, a kvůli špatné organizaci jsem nevěděla, koho podporovat. Na druhou stranu zpracování překladu pro Muzeum metodismu bylo opravdu obohacující, jelikož čeští, italští a němečtí turisté porozumí muzejním brožurkám.

Zapojit se ale můžete i do dlouhodobých projektů, které jsou buď vedeny mimoškolní organizací, nebo jsou vymyšleny samotnými studenty. Letošní rok jsem se zapojila do studentského programu výuky demokratického systému. Od ledna budeme docházet do škol, kde si žáci pod naším vedením vyzkouší roli poslanců: argumentaci, vyjednávání a následné referendum. Samozřejmě je to jen hra, ale velmi důležitá pro pochopení důležitosti role jedince a jeho vlivu na budoucnost země.

Pár typů závěrem: zhodnoťte své možnosti a účel vašeho dobrovolnictví. Možnostmi myslím jak časové, tak psychické. Překládání pro organizaci, jež nabízí pomoc lidem se sklony k sebevraždě nemusí byt každého šálek kafe. Pokud si vyberete práci relevantní vašemu oboru, své zkušenosti můžete zúročit v budoucí práci, vylepšit si životopis a navázat pracovní kontakty. Dobrovolnictvím propagujeme naši školu a zlepšujeme povědomí o naší zemi v zahraničí. Kvůli lokaci mé školy v centru města se nevyhneme kontaktu s místními lidmi. Osobně si myslím, že nás většina z nich nemá zrovna v oblibě. Každých pět minut před celou hodinou se vyhrne nespočet studentů z univerzitních budov a razí si, někdy i dost razantně, cestu na další přednášku. Pomozme místním komunitám, i kdyby jen pro náš dobry pocit!

PS: pro inspiraci vám doporučuji přečíst pár příběhů našich studentů na stránce: http://studentsunionucl.org/volunteers-stories