Dlouhá cesta před námi

Poslední rok bakalářského studia představuje jakousi přechodnou fázi, kdy se každý musí rozhodnout, zda bude nadále pokračovat ve své akademické dráze k vytouženému magisterskému titulu nebo se pokusí získat pracovní pozici na přesyceném pracovním trhu.

Obzvláště v takovouto dobu by bylo vhodné mít trochu více času na pořádné zvážení obou možností, ale opak je pravdou. Právě poslední rok nelítostně utíká rychleji než jakýkoli předchozí. Pravděpodobně svoji roli hraje i bezpočet termínů odevzdání prací, které oddělují téměř každý studijní týden.

Po krátké prosincové návštěvě ČR jsem v lednu psal zkoušku z Demokratické Ekonomie, která završila období vánočního veselí a vrhla mě zpět do reality akademické rutiny přednášek a seminářů. Naštěstí, na rozdíl od mnoha mých vrstevníků, mohu v rámci svého dvoj-oboru snížit počet zkoušek výměnou za moduly, které jsou hodnoceny pouze na základě eseje, takže mě v posledním trimestru budou čekat jen 3 zkoušky. Nicméně své velikonoční prázdniny strávím přípravou na nadcházející zkoušky, zatímco budu zároveň psát 2 eseje týkající se evropské integrace.

Mimo svého akademického života se i nadále snažím být aktivní v rámci volnočasových aktivit, kde jsem se například stal mezinárodním zástupcem svého departmentu, čímž pomáhám budoucím studentům z regionu centrální a východní Evropy, kteří by se chtěli do Yorku přihlásit. Rovněž  i nadále participuji ve studentském investičním fondu a dokonce jsem se počátkem března účastnil každoroční finanční konference v Yorku, které je největší studentskou finanční konferencí v Evropě.

Co se týče období od září, tak jsem zatím ještě nedokončil své plány, neboť ještě čekám na vyjádření univerzit a společností, kam jsem se hlásil. Jelikož jsem si dal na přihláškách záležet, tak očekávám nějakou pozitivní odezvu.