Disertace a jiné záležitosti

Tento zápis píšu s vědomím, že je to můj předposlední. Až budu psát ten příští, už budu mít nejspíš po zkouškách. Mezi přednáškami a psaním disertační práce tedy také řeším, co budu dělat příští rok. Hlásím se na různé doktorské programy, což obnáší pohovory a hlavně čekání na rozhodnutí. Celý proces je mnohdy komplikovaný. O Velikonocích například letím do Vídně a strávím tam čtyři dny pohovorů. To už je však trochu výjimečný případ, skoro jako jet na konferenci. Při té příležitosti se asi na několik dní zastavím v Praze, ale pak se už brzy vrátím zpět a budu se učit na zkoušky.

Mezitím je naplánovaný podle všeho Brexit, o který však, mám ten dojem, britská veřejnost ztratila zájem. Ještě na začátku ledna jsem zaslechl čas od času v konverzaci pár souvisejících slov. Ale teď už se o Brexitu s kamarády vůbec nebavíme a ani jinde o něm neslýchám. Alespoň tady v Oxfordu nastala  desensitizace. Dalo by se to nazvat Brexit fatigue. Vlastně se ani není o čem bavit, protože většina důležitých informací zůstává neznámá. O Evropany tady však stále stojí a dostalo se mi podobných ujištění i od koleje.

Tenhle term mám pouze jeden předmět a po zbytek času se věnuji disertační práci. Je to naprosto skvělá záležitost a už se pomalu blížím k hornímu limitu slov. Musím říct, že si to naprosto užívám. Ten poslední předmět, který mám, je Úvod do schémat. Naprosto nenápadný název pro předmět, který je koncepčně o dost pokročilejší než ostatní předměty, protože staví na čtyřech předmětech z minulého termu. Jeho cílem je představit nám práci Alexandera Grothendiecka, což byl fascinující francouzský matematik minulého století. Myslím, že bez problému obstojí jako můj poslední, korunující předmět.