Čtvrtý semestr je za námi!

Na začátku druhého roku nám studenti vyšších ročníků říkali, že tento ročník je při studiu lékařství vlastně „nejsnazší“..., alespoň tedy na naší fakultě. Musím ale přiznat, že jsem to tak vůbec nevnímal. To nicméně neznamená, že jsem si školní rok neužil. Letos jsem si konečně propojil ostrovy jednotlivých předmětů a uvědomil si souvislosti mezi nimi. Řekl bych, že právě kvůli tomu existují prerekvizity a korekvizity různých předmětů.

Mými dvěma nejoblíbenějšími předměty byly biochemie a fyziologie. A proč? Protože mi nabídly víc než jenom teorii. Své teoretické znalosti jsem mohl uplatnit nejen v klinických souvislostech, ale i ve výzkumu. Během školního roku jsem měl deset laboratorních prací, při nichž jsem analyzoval různé druhy syndromů a prováděl diagnostiku karcinomů. Na průběh těchto praktických cvičení dohlíželi přední výzkumníci z fakultní nemocnice v Motole. Tyto krátkodobé stáže, povinné v rámci předmětu ošetřovatelství, nám dokreslily obraz o důležitosti a významu laboratorní praxe. Kromě toho jsme měli samostatné klinické přednášky a praxe v oboru sportovní fyziologie a paliativní péče. Tyto přednášky a praxe se týkaly především toho, jak jak funguje fenomén bolesti a jaké jsou moderní přístupy k jejímu tišení, především v případě bolesti chronické.

Těším se na léto, kdy absolvuji svou první povinnou prázdninovou klinickou praxi. Budu mít příležitost poznat práci na různých odděleních, jmenovitě na oddělení interní medicíny, kardiologie a neurologie či na plicním, chirurgickém nebo ortopedickém oddělení. Na některých z těchto oddělení jsem stážoval již dříve, ovšem to bylo jen pár hodin. Během letní klinické praxe budu ale moci sloužit ve službách a sledovat práci lékařů.

Závěrem bych rád řekl, že jsem si uplynulý rok užil více než předchozí, protože jsem už věděl, co se ode mne očekává, a naučil jsem se lépe zvládat stres, zejména ve zkouškovém období, což je zdaleka ta nejhorší část roku.