Čtvrtý ročník

Po dvouměsíční pauze jsem konečně začal čtvrtý ročník medicíny na University of Bristol. Po dlouhých třech letech pre-klinické medicíny jsme tedy posléze mohli okusit, jaké to bude pracovat jako lékař ve fakultní nemocnici.

Oproti předchozím ročníkům plných přednášek a laboratorních cvičení máme letos jen minimum seminářů a tento semestr trávíme téměř veškerý čas na odděleních interní medicíny a chirurgie. Pravidelně musíme získávat anamnézy a provádět fyzické prohlídky pacientů se srdečními, plicními, gastrointestinálními a neurologickými poruchami. Mimoto máme obden výuku u nemocničních lůžek od primářů či specialistů a pravidelně musíme provádět nejrůznější základní klinické procedury od odběru krve, kanylace, po zavedení nasogastrické sondy. Oproti předchozím ročníkům je tedy tento kromě čtyř týdnů patofyziologie založen převážně na klinické praxi a seminářích o malých skupinkách. Momentálně jsem ve zdejší fakultní nemocnici Bristol Royal Infirmary, ale od konce ledna se přesouvám do Tauntonu, kde se po zbytek roku budu věnovat patologii, etice, muskuloskeletání medicíně, oftalmologii a urgentní medicíně.
 
Musím se ale vrátit pár měsíců zpátky, a to k mé letní stáži coby k nástavbě na mou bakalářskou práci. Jak jsem zmínil v dřívějším článku, soustředil jsem se na strukturální vztah mezi tzv. systémem T-tubul a mikrotubulovým cytoskeletem ve zdravých králičích buňkách pravé srdeční komory. Pro více detailů se odkažte na předchozí článek o mém výzkumném projektu. Ačkoliv se nám nakonec nepodařilo zajistit králičí myocyty ze selhávajícího srdce, znatelně jsem zlepšil a prohloubil svou analýzu dat a podařilo se mi zjistit spoustu nových poznatků. Koncem léta jsem pak byl pozván na výzkumnou konferenci lékařských a vybraných studentských projektů, kde jsem obdržel cenu za nejlepší bakalářskou práci z medicínských studijních oborů.

Ačkoliv jsem si poslední rok zaměřený na výzkum v kardiovaskulární vědě nesmírně užil, jsem rád, že se nyní můžu zabývat klinickou medicínou. Konečně totiž vidím, že tyto předchozí tři roky nekonečných přednášek, pitev a laboratorních cvičení opravdu k něčemu byly. Nadto se už pravidelně věnujeme pacientům a vidíme, jak to chodí v rušné nemocnici. Koneckonců, přibližně za dva roky už budu doktorem, a tak je na čase, abychom se otrkali.