Čokoláda řeší všechny mé potíže

Druhý semestr třetího ročníku začal pěkně zostra. Už během prvního týdne jsem měla zadáno tolik práce, jako během prvního a druhého ročníku dohromady. Ale to mi nevadí – jako správně potrhlý student jsem si toho naložila ještě víc!

Kromě všech těch esejí a reportů na více či méně podivných témat ohledně politické filozofie (otázky rovnosti a spravedlnosti se zdají být naprosto nevyčerpatelné), jsem jako dobrovolník překládala materiály pro neziskovku zvanou Ligu lidských práv a zcela nově jsem začala pomáhat s výzkumem lidských práv. Tento výzkum se zabývá prací OSN a má role spočívá v čtení zpráv a reportů vydaných touto organizací a následného převádění do kvantitativních dat. Ve skutečnosti je tato práce extrémně náročná, i když co se týče zábavy, tak tu jste odhadli víceméně správně . Ale, co dala jsem se na boj, tak se přece nevzdám. Navíc, na oplátku se budeme moci zúčastnit speciálního školení ohledně designování a vedení (nejen) politologických výzkumů, což je pro mne opravdu lákavá nabídka.

Ne všechny přednášky jsou tento semestr stejné jako jindy. Jeden z mých předmětů, EU simulace, je, jak už název napovídá, založen na účasti studentů v simulovaných setkáních lídrů Evropské Unie a členských států. Studenti, tedy představitelé jednotlivých organizací a států, se musí vypořádat se smyšleným scénářem teroristických útoků a zároveň řešit dlouhodobé problémy týkající se Evropské Unie. Simulace zahrnuje i věci jako vyjednávání a tajné dohody, tudíž o zábavu není rozhodně nouze. Pak tady jsou ještě samozřejmě již zmíněné nikdy nekončící eseje a přednášky, které se zabývají filozofickou (a především abstraktní) stránkou politologie. Tento semestr mám opravdu o zábavu postaráno.

A do toho všeho se přidává ono pověstné skotské počasí. Při nízkých zimních teplotách, které jsou až překvapivě podobné těm v Čechách, je takové týdenní období dešťů kombinací nepříjemnou, neboť je velmi často nemožné poznat, zda je vlastně den či noc. Ne že by na tom moc záleželo. Stejně pořád píšu nějakou esej zavřená doma.

Jak si při všem tohle dokážu udržet nadhled a zdravý rozum? Není to káva, energy drinky ani jiné podivné substance. Je to jednoduše díky zvýšenému (dle některých mých přátel až nepřiměřenému) příjmu čokolády – a to ve všech dostupných formách. Pralinky, tabulky, čokoláda ve formě tekuté, či zamrzlé. V okamžicích, kdy nepřetržitě počítám zbývající dny a hodiny do deadlinu už milionté eseje, je takový hrnek horké čokolády mou jedinou radostí v celém vesmíru. Aneb jak se říká: „Čokoláda se hloupě neptá, čokoláda mi rozumí.“