A je hotovo.

Protože mě právě čekají asi poslední školní prázdniny v životě, rozhodla jsem se neztrácet čas a od prvního dne po skončení zkoušek jsem měla naplánované aktivity. Na úvod léta mě čekala série přednášek v rámci Letní školy rozvojové spolupráce v Olomouci. Na této letní škole jsem již byla v září, nicméně pořadatelé pro velký zájem připravili pokračování začátkem léta, které rozvíjelo specifická témata ze zářijového týdne, tentokrát především migraci. Vyslechli jsme si různé vládní experty, zástupce charitativních organizací, ale i akademiky přednášející o různých statisticky možných scénářích vývoje imigrační vlny do Evropy.

Po dokončení letní školy jsem měla domluvenou stáž v Senátu Parlamentu České republiky. V organizační složce státu jsem ještě nikdy na rozdíl od soukromých firem a neziskových organizací nepracovala, všechno pro mě tedy bylo nové a překvapující. Nejvíce nadšená jsem ovšem byla z klidné a přátelské atmosféry. V Senátu se zdálo, jako by se všichni zdravili z opravdu přátelských pohnutek a jakoby na všechno byl dostatek času. Jídelna s cenami vegetariánských jídel okolo čtyřiceti korun pro mě byla také nekonečným zdrojem radosti. Během své stáže jsem se postupně podívala do různých oddělení. Začínala jsem v ekonomickém oddělení, kde jsem mohla nahlédnout do účetních systémů organizačních složek státu a také jsem viděla to, jak funguje státní pokladna a účtování mezi jednotlivými institucemi. Dále jsem byla ve výboru pro Evropské záležitosti, kde jsem pod vedením slečny Raimondy Nováčkové napsala několik anotací k novým návrhům Evropské komise, například ohledně navýšení limitu prodeje sušeného mléka. V informačním oddělení jsem si zkusila práci fotografky a šla jsem fotit za jeden den hned tři akce, včetně příjezdu polského maršálka. V organizačním výboru jsem měla tu čest vybírat fotky do ročenky Senátu a po návštěvě plenární schůze senátorů (kde mě mimo jiné zabrala kamera ČT, takže jsem byla v televizi) jsem upravovala návrhy nových zákonů dle nových změn. Celkově pro mě byla stáž nesmírně zajímavá, protože změnila mé vnímání práce ve státních orgánech.  

Po skončení stáže v Senátu jsem začala pracovat v organizaci Duke of Edinburgh International Award (DofE), pro kterou jsem mimochodem předtím dobrovolničila. Mou rolí je asistence v PR a marketingu, což v praxi obnáší překlady a tvorbu článků. Za tuto práci jsem velmi vděčná, protože DofE mi je blízké, tím že jsem v rámci studentského programu plnila všechny jeho certifikáty a tím pádem znám organizaci z obou stran.

Původně jsem zamýšlela namísto přehledu svých aktivit napsat článek rozhořčující se nad odchodem Británie z EU. Nicméně pokaždé, když na to začnu myslet, nezvladatelně mě rozbolí hlava, stejně jako v momentu, kdy začínal nad ránem 23. 6. být blížící se odchod jasný z prozatímních výsledků. Odchodu je mi nesmírně líto a to nejen proto, že věřím v ekonomickou hodnotu integrace trhu, ale hlavně proto, že jsem Anglii vnímala jako důležitou součást unie, která ovlivňovala její směr jak intelektuálně, ekonomicky tak i politicky.  

Ačkoliv je nyní situace nejistá a svou nestabilitou pro mé další působení v Anglii tedy nepříznivá, nepřestávám se vzdávat naděje, že se mi nakonec přece jen v září podaří nastoupit na mé vysněné LSE, kam jsem přijatá. Zrovna vyšlo vládní prohlášení, že půjčky na magisterské studium se letos historicky poprvé, a vzhledem k událostem také naposled, otevřou i unijním studentům, což mě vedlo k tomu, že jsem o ni neprodleně zažádala. Nicméně i s dostupností £10,000 z půjčky zůstává financování mého studia nedořešené, proto se každý den modlím za to, aby alespoň jedna z mých přihlášek na stipendium udílené jednou z českých nadací byla úspěšná. Studium na LSE pro mě totiž představuje životní sen, postavený na tvrdé práci posledních mnoha let.

Ať už to s mým magisterským studiem dopadne jakkoliv, ráda bych nicméně upřímně poděkovala nadaci The Kellner Family Foundation, díky které jsem mohla vystudovat bakalářský obor ekonomie a politologie na univerzitě v Exeteru. Nesmírně si této finanční, ale i morální podpory vážím a věřím, že její dopady budou v příštích mnoha letech přinášet ovoce nejen mě, ale i širší společnosti, ve které hodlám své zkušenosti a znalosti uplatnit. Děkuji za dar vzdělání, který je podle mě nejcennější.