HOW MY DISTANCE LEARNING CONTINUES

It is the first time since my university studies that I am sitting down writing this blog post and I am not sure what to write. It seems to me that not much has changed since my last post. Unfortunately, the University of New York in Prague has its doors still locked and it is not certain when the halls will be filled with students again. However, I am not bored, on the contrary, the professors are giving us a hard time. I have five weeks left until the end of the autumn semester and the work to do is still increasing and increasing. The positive thing is that I have already passed midterm exams with grades beyond my expectations.

I must admit that distance learning with a computer is becoming more and more exhausting
for me. Sitting at a computer for six hours or more a day is nothing for me. Nevertheless, I
would like to highlight my professors, who are doing everything in their power to pass on to
us the knowledge that we need. They do not have it easy either, which in my opinion
students tend to forget. Every day I look forward to entering the classroom again, to
desperate test moments with my classmates, to catch the tram to get to the lecture on time,
to run up the stairs to the third floor (because I am lucky to have most of the lectures in the
top floor), to the professors, and to life come back to normal. Distance learning already
became a norm for me and partly I can't imagine what shock it will be once I will start going
to school again. The situation is not easy, it has been going on for a long time, but I try to
have a positive approach to everything and use everything that the university has to offer.
And now to the things that are worth mentioning this semester. During October, I registered
at Empire State College. Students studying psychology at the University of New York in
Prague have the opportunity to obtain two diplomas within one bachelor's degree, namely
the European and the American one, at the same time. For me, this means that I will
probably have more work next semester, but it also means that I am one step closer to my
goal.
JAK POKRAČUJE MÉ DÁLKOVÉ STUDIUM
Od začátku mého vysokoškolského studia je to poprvé, co sedím nad psaním blogového
příspěvku, a nejsem si jistá, co psát. Přijde mi totiž, že se toho moc od minulého blogu
nezměnilo. University of New York in Prague má bohužel již od začátku semestru dveře
zamčené a to, kdy se její chodby opět zaplní studenty, není jisté. Přesto se nenudím, ba
naopak, profesoři se s námi nepářou. Do konce podzimního semestru mi zbývá pět týdnů a
práce stále přibývá a přibývá. Pozitivní je, že už mám za sebou průběžné testy a všechny
jsem je zvládla nad svá očekávání.
Musím přiznat, že distanční výuka přes počítač pro mě začíná být více a více vyčerpávající.
Sedět u počítače šest a více hodin denně není nic pro mě. Každopádně bych moc ráda
vyzdvihla své profesory, kteří dělají vše, co je v jejich silách, aby nám předali vědomosti,
které potřebujeme. Ani oni to nemají jednoduché, na což se podle mého názoru zapomíná.
Každým dnem se těším na to, až opět s kávou v ruce vkročím do učebny, na zoufalé
předtestové chvíle se svými spolužáky, na nestíhání tramvaje, abych dorazila na přednášku
včas, na vybíhání schodů do třetího patra (protože já mám to štěstí, že mám přednášky
převážně v tom nejvyšším patře), na profesory a na to, že se život vrátí zase do normálu.
Popravdě už se pro mě ale distanční výuka stala přirozenou součástí života a částečně si
neumím představit, v jakém šoku budu, až do školy začnu zase chodit. Situace je to
nelehká, už se to táhne dlouho, ale ke všemu se snažím mít pozitivní přístup a využívat
plnohodnotně vše, co má univerzita nabízí.
A teď už k věcem, které tento semestr stojí za zmínku. V průběhu října jsem absolvovala
registraci na Empire State College. Studenti studující obor psychologie na University of New
York in Prague mají totiž možnost získat dva diplomy v rámci jednoho bakalářského studia,
a to evropský a americký zároveň. Pro mě to znamená, že mě příští semestr nejspíš čeká o
něco více práce, ale také to, že jsem o krok blíže svému cíli.
Další zajímavostí semestru byla hodina závislostí, kdy jsme měli možnost si popovídat se
třemi závislými, kteří se léčí U Apolináře. Celá konverzace s nimi byla velmi obohacující a v
mnohém mi změnila názor a pohled na lidi, kteří závislostmi trpí. Myslím, že tato praktická
forma vzdělávání o závislostech je velmi efektivní v potlačení předsudků, které ve
společnosti o drogově závislých jedincích existují. V minulém semestru jsem zmiňovala svojí
oblíbenou statistiku a asi bych neusnula, kdybych ji alespoň nena ť ukla i v tomto příspěvku.
Statistika dvě nuda opravdu není a je to nejtěžší předmět mého nynějšího semestru. Myslím,
že ANOVA, MANOVA, ANCOVA a vícenásobná regrese mě nenechají spát ani o
prázdninách.
Co se týče mého volného času, bohužel v této době není moc příležitostí ke kulturnímu
vyžití, a tak se snažím co nejvíce času věnovat procházkám nebo jinému sportu, protože je
to po tom sezení za počítačem potřeba. Zároveň se mi rozrostla má skupina na doučování
angličtiny, a tak je naštěstí vždy, co dělat.
Na závěr svého příspěvku bych chtěla všem popřát hodně sil, vytrvalosti a pozitivních
myšlenek v této době, která je pro každého z nás nějakým způsobem náročná.
Another interesting thing during this semester was an addiction class when we had the
opportunity to talk to three addicts who are being treated at U Apolináře. The whole
conversation with them was very enriching and in many ways it changed my opinion and
view of people suffering from addictions. I think that this practical form of addiction education
is very effective in suppressing the prejudices that exist in society about drug addicts. Last
semester I mentioned my favorite statistics class and I probably wouldn't fall asleep if I didn't
at least mention it in this post as well. Statistics two is probably the most difficult subject of
my current semester and I don't think ANOVA, MANOVA, ANCOVA, and multiple regression
will let me sleep even during the holidays.
As for my free time, unfortunately, there are not many opportunities for cultural activities at
this time. Therefore, I try to spend as much time as possible on walks or doing other sports.
Also, my group for teaching English grew, so fortunately there is always something to do.
In the end, I would like to wish everyone a lot of strength, perseverance, and positive
thoughts at this time, which is in some way challenging for each of us.

More blog articles

All news