Zikmund Ondřej

Díky stipendiu až za hranice. Lausanne i lidé tady mě baví, říká student fyziky

Zikmund Ondřej

Ondřej Zikmund pochází z Českých Budějovic a díky finanční podpoře Nadace The Kellner Family Foundation i Bakala Foundation studuje na vysněné univerzitě ve Švýcarsku. Jde si tak za svým snem, přidáte se k němu?

Jednadvacetiletý Ondřej Zikmund si jako svůj celoživotní obor zvolil fyziku, která ho od dětství fascinuje. Kromě toho hraje na housle. V rozhovoru pro Deník se rozpovídal o tom, jaké je to žít a studovat za hranicemi, jaké jsou jeho plány a jaké výhody mu přináší finanční podpora rodinné nadace Kellnerových.

Představíte se úvodem našim čtenářům?

Pocházím z Českých Budějovic, od sedmi let žiji v Praze, ale na jih Čech se pravidelně vracím. Vystudoval jsem česko-francouzskou sekci Gymnázia Jana Nerudy (GJN). Nyní studuji ve 2. ročníku bakalářského studia na EPFL (Švýcarský federální technologický institut v Lausanne). Mezi mé koníčky patří hlavně hra na housle, působím ve studentském orchestru, na jehož řízení se také podílím. Na gymplu jsem se spolužáky jezdil na piškvorkové turnaje a baví mě i florbal. Zajímám se také o historii.

Fyzika mě chytla, protože komplexně popisuje náš svět, je užitečná a zajímavá zároveň. Líbí se mi, že není nutné věci se učit nazpaměť, ale pochopit je. Člověk proniká do různých konceptů a vidí různé analogie. Ten pocit, když něco nového pochopíte a do něčeho hlouběji proniknete, je téměř návykový.

Ondřej Zikmund

Co vás přivedlo ke studiu fyziky?

O fyziku jsem se začal do hloubky zajímat na začátku gymnázia. Na GJN jsme k tomu měli vynikající zázemí: inspirující pedagogy, příjemné studentské prostředí a také granty, díky nimž jsme se spolužáky například mohli stavět atmosférickou sondu, absolvovat různé stáže či olympiády. Fyzika mě chytla, protože komplexně popisuje náš svět, je užitečná a zajímavá zároveň. Líbí se mi, že není nutné věci se učit nazpaměť, ale pochopit je. Člověk proniká do různých konceptů a vidí různé analogie. Ten pocit, když něco nového pochopíte a do něčeho hlouběji proniknete, je téměř návykový.

Proč jste se rozhodl studovat fyziku právě na EPFL?

Maturitní diplom z česko-francouzské sekce mi umožnil studovat na jakékoliv francouzsky mluvící univerzitě. Na EPFL mě přitahují zejména aplikované fyzikální předměty, jako jsou numerické metody, výpočetní fyzika či analýza dat propojené se solidním teoretickým základem. Jsou tu skvěle vybavené laboratoře a velmi atraktivní a kompaktní kampus. Hlavním vyučovacím jazykem je francouzština, s postupem studia neustále přibývá anglicky vyučovaných kurzů. Každý absolvent bakalářského cyklu má navíc automaticky možnost pokračovat magisterským studiem v některé z laboratoří EPFL, z nichž nemalá část patří ke světové špičce. To je případ i Swiss Plasma Center, jež do budoucna láká třeba mě.

Studium vám usnadňují i granty, Nadace rodiny Kellnerových a dříve také Bakala Foundation. Je těžké o ně požádat? Co byste vzkázal případným zájemcům?

Vůbec ne. Jen je třeba si na žádost vyhradit dostatek času, protože k přihlášce se přikládá řada dokumentů, které popisují vaši motivaci, mimo jiné esej, motivační a doporučující dopis. Dlouhodobý zájem o obor je potřeba doložit již dosaženými akademickými výsledky, přičemž velký důraz je kladen na mimoškolní odbornou i zájmovou činnost. Z praktického hlediska je klíčový samozřejmě i rozpočet, ze kterého pak vyplývá samotná žádost o nadační grant. Žadatelům bych vzkázal, ať se toho nebojí a neváhají to zkusit. Každý máme nějakou cestu a pokud má někdo chuť se do něčeho pustit, je dobré si uvědomit, že zrovna tento cíl je méně vzdálený, než se zdá.

Pro mě osobně byl první rok studia nesmírně náročný. Důvěra, osobní podpora a empatie projevená zástupci nadace pro mě v té době představovaly ohromnou psychologickou vzpruhu a výrazně mi pomohly se přes toto období přenést.

Ondřej Zikmund

Je něco dalšího, co byste rád doplnil k fungování The Kellner Family Foundation (KFF)?

Rád bych také zdůraznil, že podpora od KFF je komplexní a nezahrnuje zdaleka „jen“ finance. Pro mě osobně byl první rok studia nesmírně náročný. Důvěra, osobní podpora a empatie projevená zástupci nadace pro mě v té době představovaly ohromnou psychologickou vzpruhu a výrazně mi pomohly se přes toto období přenést. Dalším benefitem je také organizace každoročních setkání stipendistů, která nám umožňují sdílet zkušenosti s podobně zapálenými lidmi studujícími vše možné po celém světě. Stipendijní smlouva nás však zavazuje po ukončení studia uplatňovat nabyté zkušenosti po určitou dobu buď při práci v České republice nebo v její prospěch.

Jak vypadá školní rok na EPFL?

Podzimní semestr je intenzivní tříměsíční studium od září do prosince, o Vánocích je trochu volna, ale není čas odpočívat, protože přichází leden a s ním zkouškové období. Odměnou jsou pak tři týdny volna v únoru, když úspěšně uděláte zkoušky. Jarní semestr začíná v březnu, v červnu je zkouškové a pak máme tři měsíce prázdnin. Ve Švýcarsku trávím studijní čas, když mám volno, jezdím domů do Čech. Celkem jsem doma tři až čtyři měsíce v roce.

Jak se vám ve Švýcarsku žije?

Škola je na prvním místě, ale i na orchestr a florbal si najdu čas. Prostředí je tu sympatické. S kamarády se chodíme projít kolem Ženevského jezera, je tu nádherný výhled na Alpy. Nacházíme zde spoustu možností sportovního a kulturního vyžití v rámci studentských spolků, jimiž je škola proslulá. Se spolužáky jsme například měli možnost v rámci spolku „EPFL Rocket Team“ postavit a vystřelit raketu.

Jak tam bydlíte? Znáte místní lidi?

Část studentů bydlí na kolejích, ale ty se dají získat jen těžko. Většina z nás si sehnala podnájem. Zrovna v mém případě stipendium pokrývá ubytování, každému se totiž šije na míru. Zajímavé je, že přímo z Lausanne znám pouze dva lidi, jinak jsme tu všichni z větší dálky: z ostatních švýcarských kantonů, z Francie, ale také z Itálie, Maďarska nebo Polska. Jedná se o jednu z nejvíce mezinárodních škol na světě. Vztahy jsou tu klíčové, vznikají tu různá a pestrá přátelství. To mě tu asi nejvíc baví, když si můžete popovídat s někým ze druhé poloviny světa.

Jaké je tam počasí a co říkáte na místní jídlo?

Počasí je tu hezčí než u nás, každý den si volám s rodiči a když to porovnáváme, tak ve Švýcarsku je častěji lépe. Je tu opravdu příjemně, je to dané hlavně jezerem, které vytváří vlastní mikroklima. Jsou tu mírné zimy i léta. Jídlo je tu poměrně drahé, ale máme studentské menzy, kde vaří dobře. Někdy jsou to na mě celkem malé porce. Občas si vaříme sami, nebo si dovážíme trvanlivé jídlo z Čech. Ochutnal jsem tu švýcarské fondue a svařené víno. Tu a tam podávají i v menze švýcarské speciality jako rösti (pozn. red. smažená bramborová placka). Samozřejmým studentským pokrmem jsou tu těstoviny na milion způsobů.

Vždycky jsem rád, když na kampusu potkám nějakého Čecha a mohu s ním mluvit. Mateřský jazyk totiž dělá hrozně moc.

Ondřej Zikmund

Můžete při studiu pracovat?

Škola je hodně náročná a nezbývá na to až tolik času. Máme ale brigády, které škola toleruje, může jít o asistenci na cvičeních, kdy pomáháte studentům a studentkám nižších ročníků. Já například doučuji matematiku.

Jaký máte nejzajímavější zážitek ze Švýcarska, co by se vám v Čechách nestalo?

Nemám žádný top zážitek, je jich vlastně hodně. Líbilo se mi, když za mnou přijela rodina, poznávali jsme kulturní a přírodní dědictví a navštívili jsme nejznámější švýcarský hrad Château de Chillon. Šli jsme se podívat i nahoru do hor a viděli z výšky celé jezero i slavný vodotrysk v Ženevě, to bylo dechberoucí. Zažil jsem tu i pár vtipných příhod souvisejících se studentským životem. Například když jsem se vracel z jednoho večírku a ujel mi poslední autobus, vlaky už také nejezdily a já musel jít v noci asi dvanáct kilometrů pěšky.

Co vám v zahraničí nejvíc chybí?

Čeština. Vždycky jsem rád, když na kampusu potkám nějakého Čecha a mohu s ním mluvit. Mateřský jazyk totiž dělá hrozně moc. Zážitek pro mě byl také to, když jsem našel letáček jistého Francouze, jehož přítelkyně byla Češka. Dotyčný hledal rodilého mluvčího, aby si zlepšil slovní zásobu. A tak jsem kvůli lásce doučoval francouzského ajťáka češtinu, aby se mohl bavit se svou slečnou. To bylo hezké, četli jsme spolu knihu Děti z Bullerbynu.

Kde vidíte svou budoucnost a jaké si představujete zaměstnání?

Chtěl bych se věnovat fyzice plazmatu a tématu řízené termonukleární fúze. Zrovna v tomto semestru mě čeká úvod do této zajímavé disciplíny. V létě loňského roku jsem měl stáž v Ústavu fyziky plazmatu Akademie věd České republiky. Za tuto možnost jsem byl skutečně vděčný a bude-li to možné, rád bych zde v budoucnu i pracoval. Právě v této instituci se chci věnovat otázkám spojeným s využitím této reakce, která pohání hvězdy a kterou se vědci snaží již desítky let napodobit na Zemi. Tak aby se stala nevyčerpatelným zdrojem energie, který bude zároveň levný, ekologický a také bezpečný.

Za 14 let existence projektu Univerzity podpořila Nadace The Kellner Family Foundation celkem 257 studentů a studentek z České republiky, rozdělila mezi ně částku 131 milionů korun. V aktuálním akademickém roce finanční grant dostalo 63 studentů a studentek, rozděleno mezi ně bylo asi 15 milionů. Grantové řízení je aktuálně otevřené, studenti mohou žádosti podávat online zde, a to do neděle 10. března 2024. Další informace najdete na https://www.kellnerfoundation.cz/univerzity. Finanční granty u Nadace rodiny Kellnerových mohou krýt jak školné, tak i náklady spojené s životem v zahraničí. Studenti v žádosti předkládají svou finanční rozvahu. V návaznosti na to je podpora variabilní, od desítek tisíc korun až do milionu korun. Granty jsou určeny primárně studentům bakalářského studia na zahraničních univerzitách, obor přitom nehraje roli. Podporují tedy stipendisty studující třeba hru na housle, na bubny, ale i mediky nebo letecké a vesmírné inženýry.