Dlouhodobé cíle a možnosti jejich sledování ve výuce dějepisu podle Jakuba Neubauera

Když jsem s dlouhodobými cíli začínal, přemýšlel jsem na úrovni tematických bloků. Ke každému z nich jsem si naformuloval cíl, kterého bych chtěl, aby na konci žáci dosáhli. Příkladem může být třeba blok „Muslimové a křesťané ve středověku“, ve kterém bylo se žáky sedmého ročníku naším cílem „uvést důsledky styků mezi oběma civilizacemi a zvažovat jejich přínos pro jednu či druhou stranu“, nebo lehce kontroverzní blok „Stálo to za to?“, v němž jsme si s žáky devátého ročníku dali za cíl „navrhnout vlastní hodnocení historického významu vybraných akcí druhého odboje“. Do každého bloku jsem pak tvořil lekce tak, aby se vždy vztahovaly ke stanovenému cíli. Pomáhalo nám to držet směr a neodbíhat k nahodilým tématům.

To, že jsem se snažil výuku promýšlet v tematických blocích, znamenalo, že jsme se věnovali menšímu počtu témat, než jak by tomu bylo v případě izolovaných vyučovacích jednotek. Bylo tedy nutné neustále zvažovat, jestli je zrovna toto téma opravdu natolik nosné, aby stálo za to mu ten čas věnovat, nebo jej raději vypustíme a čas si ušetříme pro něco důležitějšího. Na druhou stranu jsme si však mohli dovolit jít do větší hloubky, případně se na vybrané téma podívat z různých úhlů.

Došel jsem k závěru, že by mohlo být cestou pracovat společně nejen na cílech oborových, ale také cílech čtenářských.

Jakub Neubauer

pedagogický konzultant lokality Horka nad Moravou

Je nasnadě, že jsme v těchto hodinách intenzivně pracovali s texty nejrůznějšího druhu a já jsem si všímal, že ne vždy se žákům práce dařila tak, jak bych předpokládal. Začal jsem pochybovat, jestli jsou žáci na takovouto práci dostatečně připraveni a vybaveni všemi potřebnými schopnostmi a dovednostmi. To mě dovedlo k přemýšlení nad tím, jak bych mohl své žáky podpořit, aby byli v práci s texty v hodinách úspěšnější? Došel jsem k závěru, že by mohlo být cestou pracovat společně nejen na cílech oborových, ale také cílech čtenářských.

Oborově jsem tak dále výuku rozmýšlel v tematických celcích, ale nad to jsem si postavil celoroční cíl, propojovat oborové a čtenářské cíle ze Čtenářského kontinua, které využíváme v projektu Pomáháme školám k úspěchu. V některých třídách jsme pak průběžně rozvíjeli různé oblasti a linie, v jiných jsme si stanovili jednu konkrétní (například oblast Porozumění v kontextech), kterou jsme se snažili rozvíjet systematicky po celý rok. To vždy záleželo na kontextu třídy a jejích potřebách.

Samozřejmě se však nejedná o jedinou možnost, jak v dějepise o dlouhodobých cílech uvažovat. Další inspirativní přístup můžeme najít v kurikulu kanadského Ontaria. Byť je v něm oproti našemu RVP opravdu velká spousta rozdílů, z dějepisného hlediska je asi nejzajímavější, že kromě formulace oborových očekávaných výstupů zmíněné kurikulum také kontinuálně rozvíjí tzv. historické myšlení.

To vychází z práce Petera Seixase, který stanovil šest konceptů historického myšlení:

Stanovení historického významu

Použití primárních zdrojů důkazů

Identifikace kontinuity a změny

Analýza příčin a následků

Zaujetí historické perspektivy

Pochopení etického rozměru historických výkladů

Ontarijské kurikulum nerozvíjí u žáků všech šest konceptů, na to jsou příliš obsáhlé a složité. Zaměřuje se proto jen na několik z nich – Kontinuitu a změnu, Historickou perspektivu a Historický význam v sedmém ročníku, v osmém pak o Historickou perspektivu, Historický význam a Příčinu a následek. Přesto jsem toho názoru, že to umožňuje žákům dějinám mnohem lépe porozumět. Navíc je nevidí jako seznam událostí dávno minulých, naopak je zdůrazňována jejich vzájemná provázanost a přesahy do dnešních dní. Osobně mám dojem, že zmíněné koncepty by mohly velmi dobře sloužit i v našem prostředí právě jako dlouhodobé cíle.

Byť je takováto práce dosti obtížná a klade na nás učitele značné nároky, věřím, že má smysl a může být pro naše žáky velmi prospěšná.

Jakub Neubauer

pedagogický konzultant lokality Horka nad Moravou

Obecně je způsobů práce s dlouhodobými cíli celá řada a rozhodně ne všechny zde byly zmíněny. Ať už k nim však přistoupíme jakkoli, věřím, že základní podmínkou je pravidelná práce s nejrůznějšími druhy textu. Žáci tím nezískávají pouze nová fakta, ale rozvíjí svou oborovou gramotnost a stávají se kritickými uživateli textů všeho druhu, což má, zejména v dnešní době plné dezinformací, možná větší smysl než kdy dříve. Byť je takováto práce dosti obtížná a klade na nás učitele značné nároky, věřím, že má smysl a může být pro naše žáky velmi prospěšná.