Vojtěch Pavrovský

Odvaha poznávat

Zatímco ostatní mohou mít to štěstí, že je to za jejich oborem táhlo pomalu již od školky, já takové vzpomínky rozhodně nemám. Spíše naopak - odmala jsem například rád rozebíral staré počítače, ale zároveň jsem v první třídě začal hrát na klavír, a podle toho, jaký obsah jsem zrovna nasával z okolí, jsem si chvíli v představách připadal jako doktor, kosmetolog, krátce jako amatérský filmař, a nejdelší dobu jako vědec. Moc dobře si ovšem pamatuji, jak si mě kamarádi (s láskou) dobírali pro můj další osobní “projekt”, který vyjadřoval mé momentální zajetí daného zájmu, a který zpravidla nevydržel déle než pár měsíců. Zatímco mi tato naoko přelétavá povaha nezískala zrovna nejvíce sympatií u učitelů, vedla nakonec i k roční stáži v Akademii věd. A právě od té doby bylo jasno, že téma lidského zdraví mě už jen tak nepustí. Jedinou otázkou bylo, z jakého pohledu se jím budu zabývati.

Více hlav více ví

Abych se konečně dostal k pointě, právě multidisciplinární přístup považuji v oblasti zdravotních věd za něco překvapivě nedoceněného. Doufám proto, že obor European Public Health mi pomůže kriticky nahlížet na zajímavá témata typu preventivní medicíny, zapojení umělé inteligence v diagnostice, či dopadů klimatické změny na veřejné zdraví ve stejném duchu, který v sobě pěstuji odjakživa - a tedy způsobem, v rámci něhož zapojení expertů z různých oborů není pouze žádoucí, ale nezbytné.

Z toho plyne i má rada případným čtenářům: pokud to tak vyloženě necítíte, nefixujte se nutně na jeden koníček, jeden předmět ve škole, či jednu sekci v knihovně. Času na promyšlení vysněné kariéry máte dost, ale právě teď se nacházíte ve věku, kdy se vám každá nová zkušenost či vědomost ve výsledku zúročí!