Ze Severní do Jižní a zase zpět

Papírování kvůli Bolívii se sice nakonec ukázalo z 90 % zbytečným, když mi po shromáždění a zaslání všech podkladů bolívijská ambasáda ve Washingtonu vrátila celou obálku i pas s tím, že "vízum není nutné" (i když oficiálně bylo, takže se to pak muselo řešit jinak), ale na zabitý čas už jsem se těsně před odletem snažil nemyslet. Bylo načase začít ono dobrodružství, jednosemestrový studijní program s americkou organizací SIT a skupinou 14 dalších studentů amerických univerzit v třetím největším bolívijském městě Cochabamba.

Program byl zaměřen na co největší ponoření se do bolívijského života a kultury, takže jsme bydleli po jednom v bolívijských rodinách, učili se se zkušenými profesorkami v podstatě každý den zlepšovat svou španělštinu a v rámci programu procestovali mnoho míst v Bolívii. Také z hlediska akademického nešlo o typický "study abroad" program, tedy absolvování klasických univerzitních předmětů a zkoušek na jiné univerzitě (jak to bývá na takových programech v Evropě), nýbrž se naše předměty všechny týkaly samotné Bolívie a míst, kam jsme cestovali - naučili jsme se tak o historii kolonizace, Bolívii jako státu, postupných společenských i politických změn, o historických traumatech a jejich projevech v současnosti, ale i o chudobě, rasismu či životní filosofii původního indiánského obyvatelstva. Zmíněné teoretické znalosti pak byly doplněny přímou zkušeností ze samotných míst, k nimž se váží - navštívili jsme La Paz, El Alto, Sucre, Santa Cruz a Potosí, strávili pokaždé po dvou dnech s indiánskými rodinami na Isla del Sol v jezeře Titicaca i ve vesničce Santa Rita v amazonském pralese a poznali i jezuity postavené městečko v džungli zvané Concepción s dřevěnými kostely a dalšími památkami. 

Bolívie se ukázala jako výborné místo pro program tohoto typu: španělština, kterou se tu mluví, je o něco pomalejší a srozumitelnější než v okolních jihoamerických zemích, je tam mírná převaha indiánské a smíšené populace (běloši tedy vlastně oficiálně ani netvoří většinu) a území státu oplývá neuvěřitelnou rozmanitostí od náhorních plošin v nadmořských výškách přes 4000 metrů (La Paz), přes horská údolí s perfektním klimatem (Cochabamba), až po absolutně plochou a nízko položenou amazonskou pánev (Santa Cruz). 

Právě díky kombinaci přednášek a osobních prožitků jsme si, troufám si říct, odnesli dobrý obrázek o Bolívii s výrazně hlubším porozuměním než jakýkoliv turista - mluvili jsme s chudými vykořisťovanými horníky v Potosí, drtili v hmoždíři banány na vaření při konverzaci s indiánskou rodinou o tom, jak jsou spokojeni se školním vzděláním svých dětí, ale taky poznali, že i tam, kde je nedostatek, si Bolivijci umí užívat života a rozdávat dobrosrdečnost a pozitivní přístup. 

Velice zajímavé bylo být "cizincem i ve skupině cizinců" - jako jediný z naší skupiny jsem nebyl Američan, a měl jsem tedy jiná srovnání, jiný přístup, a také sami Bolivijci se na mě dívali trochu jinak než na ostatní "gringos". Tím se staly zajímavějšími i diskuze při přednáškách, neboť já jsem mohl přispět do debaty zcela jiným pohledem na socialismus a centrální plánování, o které se v některých ohledech současná bolívijský vláda snaží, než mají mladí levicoví Američané. 

Pro mě osobně byla celá bolívijská zkušenost obrovským ponaučením nejen kulturním, ale také o otázkách globalizace, modernity a tradice, ekologie a kapitalismu, efektivního vládnutí, nedostatků a výhod demokracie, a o mnohém dalším. Vyskočit na tři a půl měsíce ze západního světa a podívat se na něj očima jiné kultury zvenčí je dle mého názoru nedocenitelně obohacující a věřím, že mi tyto "oficiální" zkušenosti, ale i nezapomenutelné osobní zážitky, pomůžou přemýšlet jinak nad některými problémy a otázkami a obohatí i způsob, jakým si budu budovat svůj osobní "dospělý" život. 

Protože ten už se blíží. Čekají mě na Northwestern University poslední dva trimestry a v červnu už promoce. Je načase se rozhlížet po pracovních příležitostech či jiných formách sbírání zkušeností. Teď v zimním (leden-březen) trimestru mě čekají vzrušující kurzy, tři ekonomické a jeden, již poslední, komunikační. Z těch ekonomických se budu vzdělávat o behaviorální ekonomii, ekonomických dějinách západní Evropy 20. století a genderových otázkách v ekonomii, zatímco v mém posledním komunikačním kurzu se jedná o vyjednávání (v angličtině Bargaining and Negotiation), s jedním z legendárních a nejoblíbenějších profesorů katedry komunikačních studií. 

Mám za sebou neuvěřitelných pár měsíců a budu se snažit, aby nejen těch posledních pár měsíců na univerzitě, ale i nějaké ty následující byly také skvělé.