Další semestr – done

Zjistila jsem, že studium medicíny nebude taková legrace a procházka růžovým sadem, jak jsem si myslela minulý rok.
Poprvé jsem navštívila pitevnu, ba dokonce tam trávila hodiny... a hodiny.
Poprvé jsem také navštívila Polsko, konkrétně Krakov, Birkenau a Osvětim, a pocítila jsem nesmírnou úzkost při prohlídkách koncentračních táborů.

Ale nyní něco pozitivnějšího – anatomie a fyziologie, moje dvě nové kamarádky – trávím s nimi veškerý můj čas a ještě minimálně pár měsíců budu. Máme totiž naplánovanou velkou společnou „párty“ s názvem Modul A Exam ( velkou závěrečnou zkoušku), která nás čeká nejspíše v červnu letošního roku. Musím říct, že si zatím celkem rozumíme, ale pouze za předpokladu, že jim věnuji veškerý můj čas. Jestli to vydržím, prý mi představí třetí kamarádku do party – patofyziologii.

Získala jsem akademické stipendium za vynikající výsledky v prvním ročníku.

Celkem náhodou jsem se mohla zúčastnit 5. endoskopického kongresu s mezinárodní účastí v pražské nemocnici IKEM. Jakožto jediná studentka mezi samými lékařskými kapacitami jsem se mohla přiučit nejnovějším endoskopickým  praktikám (např. POEM – léčba achalázie) společně s předními českými odborníky na endoskopii. Na plátně se promítal endoskopický zákrok (tzv. terapeutická endoskopie), který profesor Haruhiro Inoue , nazývaný „ světový guru moderní endoskopie“ ,prováděl na operačním sále v patře pod námi.

Stihla jsem se zastavit na mé základní škole a ukázat místním žákům, že škola Open Gate není jen nedostupný sen.

Rozhodla jsem se opravdu naučit norsky, takže jsem se zapsala na jazykový kurz norštiny prakticky na celý semestr. 
Získala jsem řidičský průkaz.
Začala jsem se učit hrát tenis, ale s mým ne-talentem na tento sport mi to nejspíše bude trvat roky, než budu moci opravdu říct, že hraji tenis.
Pořád se považuji za nadšenou studentku medicíny, snad mi to vydrží co nejdéle.
Úspěšně jsem zakončila všechny zkoušky a získala jsem týden volna, což moje babička popsala slovy: „No vidíš, to máš pár dní na to, aby sis vydechla a zase se nadechla“. Fáze výdechu je pomalu ale jistě za mnou, takže teď jen hluboký nádech...a začínáme znovu.