Co dělat, máte-li směšnou čepici

Ale v každém případě je to jiné než v roce minulém. Vše je vám známé, znáte jménem skoro všechny veverky ve vaší zahradě a v King's college, ale přesto je toho ještě dost k objevování, jak jsem zjistil. Ale nebudu předbíhat, dostaneme se k tomu.

Minulý rok jsem studoval spolu s dvěma informatickými kurzy i matematiku a fyziku. Letos už je to jen čistá informatika – šest kurzů a dvoje praktika (hardware a software) k tomu. Rozvrh velmi příjemný – přednášky každý den od desíti do jedné a žádné přednášky v sobotu. Konečně!

Přednášky jsou navíc všechny pěkně pohromadě na jednom místě v Počítačové laboratoři v západní Cambridge. Je to i příjemné, i nepříjemné. Příjemné na tom je, že máme velmi pohodlnou přednáškovou místnost (rozhodně více než dřevěné lavice z 19. století v minulém roce), že nemusím přecházet z jedné přednáškové místnosti do druhé mezi přednáškami a taky, že mám každé ráno a odpoledne dvacetiminutovou procházku do a z Počítačové laboratoře. Nepříjemná na tom bývá někdy zrovna ta procházka, zejména po dlouhém dni stráveném v laboratoři anebo když prší.

Předměty mi připadají letos ještě zábavnější než minulý rok. Myslím, že máme letos výborný poměr teoretických a praktických předmětů. Teoretické předměty jsou například Logika a důkazy, kde se učíme o tom, jak fungují automatické dokazovače vět; Matematické metody pro informatiky, kde jsme se učili pokročilou pravděpodobnost a Fourierovy řady. Potom máme několik předmětů na pomezí, jako například Počítačovou grafiku, Paralelní systémy a Design počítačů. A nakonec praktické, například Prolog, C/C++ a Algoritmy II. A samozřejmě spolu s tímto máme taky praktika, kde se učíme Pokročilou Javu a ECAD – návrhy elektronických a logických obvodů.

ECAD praktika mi připadají velmi zajímavá. Dostali jsme zařízení s názvem tPad, které vypadá jako tlustý tablet se spoustou konektorů a má univerzální programovatelný čip, který se učíme programovat. Možná, že se vám to bude zdát vtipné, ale neumíte si představit, jaký je to úžasný pocit, když naučíte to zařízení počítat v binární soustavě a ono na vás bliká svými LEDkami. Díky těmto praktikám jsem taky zjistil, že procesor není vůbec taková magie, jak jsem si myslel. Ve skutečnosti to není zas tak chytré zařízení, akorát je strašně rychlé, a proto vypadá tak chytře.

Doufám, že jsem vás předešlými několika odstavci nevyděsil, už končím, nebojte. Zmínil jsem se o tom, že jsem objevil několik zajímavých věcí v tomto trimestru, a proto bych vám o nich měl říct. Moje první skvělé zjištění bylo, že Britové mají rádi jabloně. Ale kvůli květům, nikoliv kvůli jablkům. Právě díky tomu je po Cambridge spousta jabloní, které nikdo nečeše, dokonce ani nesbírá jablka pod nimi. Což znamená, že mám kolik jablek chci. A jsou dobrá. Mnohem lepší než bio-jablka ze supermarketu, která si lidi kupují. Doufejme, že Britové na tohle nepřijdou – pak by těch jablek leželo pod jabloněmi výrazně méně.

Můj druhý skvělý objev bylo zjištění, jaké neskutečné množství platanů roste po Cambridge. Platany jsou mé oblíbené stromy a začal jsem je proto po Cambridge počítat. Když jsem se dostal přes stovku, přestal jsem s tím a raději teď počítám místa, na kterých se vyskytují. Je tu spoustu krásných prastarých obrů – například v Trinity, v King's nebo na Jesus Green.

A nakonec se musím pochlubit historkou se svojí čepicí. Nosím zmijovku, která je vám asi dobře známá. Nosím ji každý den když chodím na přednášky. Jednoho rána jsem si to jako obvykle vykračoval městem na přednášku a proti mně se objevila skupina turistů. Kontinentální typy, pomyslel jsem si. Pak jsem je zaslechl mluvit. Byli to Češi. Začal jsem se usmívat, vždy je to takový zvláštní pocit slyšet v cizině někoho mluvit česky. V tom okamžiku šly proti mně dvě holky a zachytil jsem jedinou větu: „Jé, podívej na toho kluka, jak se směje. A jakou má srandovní čepici.“ Moc mě to rozesmálo, ještě na přednášce jsem se pochechtával. (Mimochodem neprozradil jsem jim, že jsem rozuměl.)