Naši stipendisté| Zuzana Nevyjelová| Tak, a je to v karanténě…
8. listopadu 2020 Zuzana Nevyjelová

Tak, a je to v karanténě…

Velmi nešťastný rok na začátek studia na vysoké škole v zahraničí. Přijet jsem musela o dva týdny dříve kvůli karanténě a místo procházení se v prosluněné Cambridge jsem nesměla opustit pokoj. Jídlo jsem si objednávala z jídelny a když mi ho přinesli, nechali ho za dveřmi, zaklepali a odešli, aby náhodou nepřišli do kontaktu s člověkem v karanténě. Ven jsem nesměla vůbec oproti některým ostatním kolejím, které dovolovaly hodinové procházky na dvorku.

Jakmile mých 14 dní uplynulo, slunce vystřídalo pravé anglické počasí a pršelo následující dva týdny, i tak jsem ale vyrazila do města užít si svobody. Zařekla jsem se, že jídlo z jídelny, která mě stravovala přes karanténu, budu využívat jen v krajních příležitostech a že vařit si budu sama, nakoupila jsem tedy nezbytné potraviny, nový hrnec a další potřebné věci, které jsem si nemohla přivézt z domova.

Na začátku října nebyla opatření tak drastická jako v Česku, nejvíc nám bylo kladeno na srdce, abychom se scházeli pouze ve skupinkách o šesti lidech, a to pouze ze dvou domácností. Domácnost tvořily skupiny studentů, kteří sdílí jednu kuchyňku, a tedy se spolu stýkají bez roušek. Moje domácnost zahrnuje 8 lidí, včetně mě a naštěstí spolu vycházíme dobře, takže mi momentálně tolik nevadí, že to jsou téměř jediní lidé, které pravidelně vídám.

Na začátku listopadu zavedla vláda přísnější pravidla a celoplošný lockdown, což mezi studenty vyvolalo rozruch. Někteří byli rádi, že se díky tomu budou moci vrátit na Vánoce domů a někteří si stěžovali, že by se radši nevraceli a místo toho se chtějí vídat s kamarády. Všichni však doufají, že se situace brzy zlepší a budeme se moci vrátit do „normálu“.

 

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.