24. listopadu 2017 Viola Vavryčuková

Durham v jiném světle

Polovina prvního trimestru je za mnou a já se tak mohu podělit o své dosavadní zážitky. Nejdřív se vrátím k té největší přelomové události: odjezdu. Odjezd z domova do neznámého prostředí určitě není snadný, ale zároveň je to mnohem lepší pocit, když se konečně všechno rozběhne, než během předcházejícího období nejistoty a očekávání. Nikdo předem neví, co přesně ho čeká, a tak je těžké odolat obavám a nervozitě.

Pro mě byla velká výhoda, že jsem byla v Durhamu už předtím na Dnech otevřených dveří, takže jsem měla představu, jak město a univerzita vypadá. Také jsem si už vyzkoušela cestu tam, tak jsem se nemusela bát, že se ztratím někde na letišti. Ze Dnů otevřených dveří jsem byla opravdu nadšená, což mi velmi pomohlo nepropadnout během cesty panice a na svůj nadcházející druhý domov se upřímně těšit. Bylo skvělé, že univerzita pro mezinárodní studenty zorganizovala uvítací službu, takže na letišti v Newcastlu na nás čekal autobus, který nás dovezl do Durhamu a pak další přímo do našich kolejí. 

Několik prvních dní bylo vyhrazeno pouze pro mezinárodní studenty, abychom si stihli zařídit veškeré nutnosti, jako nakoupení potřebného vybavení a založení bankovního účtu, a také se trochu rozkoukat před příjezdem britských studentů, začátkem tzv. freshers weeku. Po celou tuto dobu nás měla na starosti skupina starších studentů, kteří byli velmi přátelští a nápomocní. Ochotně odpovídali na veškeré naše dotazy a organizovali pro nás různorodý program, od stolních her a kvízů po vyrábění uměleckých předmětů a dokonce i vesmírný večírek. Velkým zážitkem pak byla imatrikulace v katedrále, kdy jsme se oficiálně stali členy univerzity a slavnostní večeře na uvítání v koleji.

Kromě toho se v prvním týdnu také konaly veletrhy studentských spolků a sportovních klubů. Zaujalo mě jich opravdu hodně, a tak bylo těžké vybrat si jen několik z nich. Nejspíš jsem se nakonec přihlásila do příliš mnoha, protože jakmile začaly přednášky, tak se mé představy o tom, kolik toho stihnu absolvovat mimo studium, znatelně změnily. Zatím jsem využila členství ve filozofickém spolku a spolku pro jógu a pilates.

Byla jsem také na úvodním setkání spolku Effective Altruism Durham, který je součástí komunity pro efektivní altruismus po celém světě (jeden z těchto spolků je také v Praze – Efektivní Altruisté Praha). Tento spolek v Durhamu teprve začíná, takže se zatím ještě nepořádají pravidelné akce, ale snad se brzy rozběhne. Úvodní setkání mě opravdu zaujalo, účelem bylo seznámit nás s hlavními myšlenkami efektivního altruismu a plány tohoto spolku. Jedním ze způsobů, jak mít pozitivní vliv na společnost, je finančně podporovat prověřené a efektivní dobročinné organizace. Další možností je mít přímý vliv skrze vlastní činnost, ať už v rámci zaměstnání nebo dobrovolnictví. Tímto se také zabývá organizace 80,000 Hours, která je úzce spjatá s efektivním altruismem, a na svých webových stránkách poskytuje mnoho užitečných rad, podle čeho se rozhodovat při výběru kariéry. Musím přiznat, že po přečtení několika článků na těchto stránkách jsem začala mnohem více přemýšlet o tom, jakému zaměstnání bych se chtěla v budoucnu věnovat, ale zatím o tom nemám úplně jasnou představu. Dospěla jsem k názoru, že budu raději zvažovat více možností a rozhodování nechám na později.

Na spolky jsem zatím neměla tolik času také z toho důvodu, že jsem dávala přednost lekcím akademického jazyka, které univerzita nabízí, abych se co nejdříve přizpůsobila výuce v angličtině. Porozumění přednáškám nakonec není tak těžké, jak jsem si představovala, s běžnou komunikací je to ale o něco horší. Povětšinou se sice domluvím bez problémů, ale situace, kdy netuším, o čem je řeč, se také občas vyskytnou.

Co se týče studia, přednášky jsou opravdu zajímavé, i když někdy o něco rychlejší než mé myšlenkové pochody. Nicméně na to si asi musí zvyknout většina vysokoškoláků. Fyzika mi přijde časově náročnější než matematika, která mě ale baví o trochu více. Abych to nějak vykompenzovala a věnovala matematice více času, tak jsem se přihlásila na matematickou soutěž organizovanou Imperial College London, jejíž první kolo budu absolvovat tady v Durhamu už za pár dní. Tak jsem zvědavá, jaký z toho budu mít dojem, jsem ale ráda, že si vyzkouším řešit jiný typ úloh, než na jaký jsem zvyklá.

Durham je také dějištěm mnoha kulturních akcí. Já zejména oceňuji bohatý výběr různorodých koncertů. Moc se mi líbil koncert v katedrále, kde bylo hlavním bodem programu Mozartovo Requiem, ještě více se ale těším na nadcházející koncert, protože bude mimo jiné obsahovat Vltavu ze Smetanovy Mé Vlasti. Předpokládám, že mě při jejím poslechu přepadne nostalgie, ale jsem přesvědčená, že o to silnější zážitek to pro mě bude.

Velká událost posledních dní byl světelný festival Lumiere, který přilákal davy turistů a během něhož se z Durhamu stalo na pár dní město plné nápaditých a impozantních světelných instalací. Pro představu ale mnohem lépe než nějaké sáhodlouhé popisy poslouží pár fotek, takže takto vypadá Durham v jiném světle:

 

 

Zpět na hlavní stránku