Naši stipendisté| Vincenc Ignác Novotný| ŽIVOT JAKO OPERA – V plném nasazení
5. prosince 2019 Vincenc Ignác Novotný

ŽIVOT JAKO OPERA – V plném nasazení

„Nemůžu uvěřit, jak ten čas letí!“ – Tohle si vždycky řeknu, když přijde čas napsat další příspěvek na můj studijní blog! Tak zasedám k počítači, ze kterého vyhrává Mozartovo Requiem – má asi nejoblíbenější skladba vůbec a zatímco dojídám svou snídani, začínám rekapitulovat, co všechno se od posledního příspěvku stalo! A ono se toho stalo dost!

Léto jsem měl skutečně nabité! V červenci jsem v rámci Olomouckých barokních slavností zpíval ve 4 operách 4 velice odlišné, ale naprosto nádherné role. Od prvního milovníka, přes generála až po sluhu. Byl to skutečně masakr! Když k tomu připočtu naše koncerty s a capella kvartetem Symfon, celkem jsem měl během měsíce 15 vystoupení! Hrozně mě to bavilo, ale nemohu nepřiznat, že stres to byl ohromný. Po celém měsíci jsem pak týden jen ležel a užíval si volna. V srpnu se některé opery opakovaly v rámci jiných festivalů, takže práce bylo pořád hodně. Měl jsem možnost si opět zorganizovat s přáteli takový malý odpočinkový koncert ve středočeských Petrovicích u Sedlčan, kam se díky úžasnému přijetí pana starosty Petra Štěpánka rád vracím! V září jsem už měl jen malý, ale přesto krásný koncert v Liberci a jinak už má hlava směřovala k Vídni!
Mám neuvěřitelné štěstí, že jsem potkal úžasného pána, jenž mi pronajímá byt, který souhlasil s tím, že si většinu věcí můžu v bytě přes léto nechat a stejně nic neplatit. Proto bylo stěhování tentokrát mnohem snazší. Těšil jsem se na město, profesory i spolužáky.            

Návrat do školního života byl ale jiný. Letos už mé nadšení lehce opadlo a euforie z nového prostředí a života se tak neprojevovala. Bylo mi smutno, stýskalo se mi po rodičích, přítelkyni, která studuje na druhé straně Evropy, kamarádech a češtině. To, čím si většina lidí prochází hned na začátku, se u mě dostavilo až po roce. Až teď vše vidím a cítím reálně, nezabarveně.
Podzim se nese v duchu veliké únavy a stresu! Hodně na mě doléhá nepřívětivé počasí a energie mám po málu. Připravuji se na mnoho vystoupení a projektů! Velice se těším na řadu koncertů po České republice, kde budu zpívat s ansamblem Musica Bohemica v čele s Jaroslavem Krčkem a po boku Dagmar Peckové. Tento projekt bude trvat v podstatě celý advent a já se už nemůžu dočkat! Také mě čekají představení s ansamblem Chorea Bohemica, která má tradici již přes 50 let a díky níž si zazpívám i ve Stavovském divadle. 25. prosince mě čeká letos jediná Rybova mše a to s Karlovarskou Filharmonií a úžasnými kolegy přímo v Karlových Varech. Mám opravdu nač se těšit!
V polovině října se mi také podařilo projít školním konkurzem a získat malou roli v univerzitním projektu, kde se bude nastudovávat opera G. Rossiniho Lazebník sevilský. Budeme  ji hrát v březnu v zámeckém divadle Schönbrunnu.  Poslední novinka, která ještě ale není úplně jistá, se chystá na červen 2020. Měl bych být součástí projektu Národního divadla, které připravuje operu B. Martinů-Ariadna pro festival Smetanova Litomyšl. Pokud to dobře dopadne, bude to jistě úžasná zkušenost! 
Byť mám letos o fous víc starostí a práce, které mi mou hlavu spíše zavařují, uvědomuji si, kde jsem, a vrací se mi zpátky ten pocit, že je Vídeň stále stejně nádherná, plná života a milých lidí, jako byla na začátku a já jsem vlastně pořád stejně nadšený. Nadšený a překvapený zároveň, že takovej balík z vesnice, jako jsem já, může být v tak ohromném a úžasném světě!

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.