27. května 2021 Václav Benedikt Loula

Proč filozofie?

„Proč studovat filozofii?“ – tato otázka mi byla kladena po celou dobu mého bakalářského studia a je to otázka zcela oprávněná. S ohledem na velký vědecko-technický pokrok, který jsme zaznamenali v minulém století se může zdát, že již není otázek, které by naše vědy nezvládly zodpovědět. Filozof se tak zdá být studentem archaických textů, na které by v knihovně stejně padal prach, jen kdyby je nějaký ten „filozof“ jednou za čas neoprášil.

Ale skutečná podstata akademického světa a všeobecného pokroku se zdá být mnohem dynamičtější. Každá věda přispívá svými vlastními metodami k obecné pravdě a tím pádem existuje určitá míra harmonie mezi vědními obory. Do této harmonie filozofie přispívá řešením otázek, na které nelze odpovědět ani v této široké škále známých věd. Dalo by se říci, že kde klasické vědy končí, tam filozofie začíná.

Pro ilustraci bych se rád v tomto příspěvku zaměřil na dvě důležitá pole výzkumu, která čistě vycházejí z filozofie. Jedná se o logiku a poznání všeobecné pravdy. Nejlépe lze tyto oblasti filozofie osvětlit na následujícím modelu (často spojovaném s filozofem Saulem Kripkem):

Na tomto obrázku lze vidět „logickou množinu“, jež obsahuje všechna pravidla a zákonitosti našeho jazyka. Jedná se nejen o pravidla jazyka českého ale i myšlenky, které lze v našem jazyce logicky vyjádřit. Filozofové tedy studují všeobecnou logiku (nejen tu matematickou) s jejíž pomocí se snaží observovat logickou strukturu argumentů, logické chyby a slučitelnost logických principů. Z této pozice jsou filozofové ku pomoci nejen vědám, ale i každému kdo chce vyjádřit jakýkoliv argument.

Dále si můžeme povšimnout „fyzikální množiny“, která obsahuje všechny fyzikální zákonitosti a pravděpodobnosti našeho světa. Tato množina je však podmnožinou „metafyzikální množiny“. Ta obsahuje všechny naše představy, které korespondují s podstatou věcí. Například, když řeknu větu „Vašek vyskočil 40 metrů vysoko“, tak se nejedná o fyzikální pravděpodobnost (protože je to prakticky nemožné) ale o metafyzikální pravděpodobnost (protože si to dokážeme představit). Naopak, když řeknu větu „Vašek je kámen“, tak se nejedná ani o metafyzikální pravděpodobnost, protože v žádném metafyzikálním možném světě nemohu být kamenem, jelikož to nekoresponduje s mojí lidskou podstatou. Tato věta tedy náleží jen a pouze “logické množině” – je to zkrátka pouze věta, kterou nám náš jazyk umožňuje vyslovit.

Z tohoto obrázku vyplývá podstata filozofie. Dá se říci, že filozofie se primárně zabývá logickou strukturou našeho jazyka. Klasické vědy pak hrají kruciální roli v mapování našeho reálného světa (tzn. mapují fyzikální množinu). Filozofie se však dále zabývá metafyzikálními možnostmi, tedy hranicemi naší představivosti, které o nás zcela zásadně vypovídají. Filozofie se snaží zaplnit díry zanechané ostatními vědami a kdo ví, třeba jednou přispěje k vytvoření dalších věd, které budou schopné rozšířit zorné pole „fyzikální množiny“.☺

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.