Naši stipendisté| Václav Benedikt Loula| Neočekávaná cesta do říše idejí
15. listopadu 2018 Václav Benedikt Loula

Neočekávaná cesta do říše idejí

Cestování bývá zdrojem stresu, neboť nás neustále něco překvapuje, a ne vždy jde vše podle plánu. Proto je mnohdy lepší zůstávat doma, anebo jezdit výhradě na známá místa. Vše nám tak zůstává povědomé a jen tak nás nic nepřekvapí. A jak to bylo se mnou, když jsem jel poprvé na svoji anglickou univerzitu?

Do Warwicku jsem vyrazil 21. září časně ráno. Jako každý začínající bakalář jsem měl v hlavě jen stres a zmatek. Nicméně ve vlaku do Coventry jsem začal pociťovat zdánlivou jistotu. Přeci jen jsem o tomto momentu snil dlouhá léta a už jsem si jej v hlavě prožil nejméně stokrát. Když si za něčím jdete nějaký ten čas, vytvoří se vám celkem stručná představa o vašem cíli, jako když architekt tvoří plán budovy. Ve chvíli, kdy onen okamžik prožíváte, je to jako když kýžený dům zaplňujete nábytkem. Avšak poté, co jsem na vysněnou univerzitu dorazil, uvědomil jsem si, jak moc byla má představa mylná.

Nejdříve jsem byl omámen rouškou modernity. Warwick ve skutečnosti vypadá spíše jako Americká univerzita. I přesto, že mnohé britské univerzity jsou uzavřené ve městech, Warwick se nachází na široké pláni obklopené lesy. Celý kampus je celkem moderní se spoustou sportovních hřišť, restaurací, zábavních středisek a přednášejících sálů. Všechny tyto podniky jsou povětšinou provozovány studenty (z potřeby výdělku), a tak máte pocit, jako byste se ocitli ve městě mladých lidí. Nutno dodat, že na Warwicku sídlí studenti, kteří pocházejí zhruba ze 120 zemí. Tím pádem Warwick místy ztrácí nádech pravé Británie.

Vzhled Warwicku také velmi vypovídá o myšlenkovém rozpoložení dané univerzity. Warwick byl znám jako instituce, kde se nacházeli myslitelé s radikálními názory (převážně salonní levičáci), jako například E.P. Thompson. Nicméně rostoucí věhlas Warwick Business School přivedl na univerzitu kapitalisticky zaměřené jedince a tato fakulta se stala kolébkou moderního konzervatismu. Tato plejáda názoru byla vetkána do zdejšího podvědomí, a tak se univerzita stala domovem mnoha názorových proudů. Myslím, že právě tento respekt vůči odlišným názorům přispěl k úspěchu Warwicku na mezinárodní úrovni. Možná právě proto ve středu Warwicku dlí náměstí zvané Piazza. Vypadá podobně jako starořecké divadlo a jeho struktura vytváří parádní atmosféru pro dialog.

Co se týče mě osobně, můj předmět je poněkud složitější, než jsem předpokládal (viz. například výuka epistemologie a metafyziky…). Na střední škole totiž byla filozofie vždy můj věrný parťák a běžně jsem o ní mohl otevřeně mluvit, ale teď se mi zdá, že začíná býti poněkud složitá na to, abych ji mohl jen tak vměstnat do běžné konverzace. Štěstí, které na Warwicku máme je to, že většina našich profesorů pochází z Cambridge nebo Oxfordu, a ti nám daný materiál vysvětlují s patřičnou precizností a odborností a nejen já jsem s nimi velmi spokojen.

Taky jsem se zde stal členem debatního klubu, pokračoval jsem tak v debatování, které jsem si velmi oblíbil už doma, a od září jsem stihl navštívit několik turnajů. Krásné a dojemné bylo, když jsem v Londýně na turnaji potkal “svůj starý dobrý” český národní tým!

Žít na Warwicku je jiné, než jsem předpokládal, ale stojí to za to. Stále mě tato univerzita nepřestává překvapovat a těším se velmi, co bude dál...

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.