25. června 2020 Tomáš Tatran

Třetí (ne)semestr

V posledním blogu jsem mimo jiné zmiňoval, že můj první ročník bude mít tři semestry. Jak se ukázalo, nemohl jsem se plést více. Ano, uhádli jste správně, na vině je samozřejmě COVID-19.

Druhý semestr probíhal poměrně poklidně, zhruba tak, jak by člověk od druhého semestru očekával. Tempo se mírně zvedlo a za rohem už na nás číhaly blížící se květnové zkoušky. To vše se ale změnilo zhruba dva týdny před koncem semestru, kdy se objevil již zmiňovaný virus a svět začal kolabovat. Ve středu jsem volal domů, abych rodiče ujistil, že je vše v pořádku a že přijedu na konci semestru, jak bylo plánováno. O den později jsem velmi narychlo sháněl letenku, abych se vůbec dostal domů. Měl jsem štěstí a v pondělí jsem v pořádku dorazil do Prahy.

Mezi druhým a třetím semestrem měl být měsíc “volna“, takže jsem se sbalil jen na lehko a většinu věcí nechal na kolejích. Vše v dobré víře, že se za měsíc zase vrátím. Globální pandemii jsem bohužel úplně nevzal v potaz, což je škoda vzhledem k mému zájmu o sci-fi a katastrofické knihy/filmy.

V nařízené domácí karanténě mi ovšem začalo pomalu docházet, že zkoušky asi neproběhnou úplně standardně a o pár týdnů později nám toto bylo potvrzeno i z univerzity. Konkrétně byly zkoušky zrušeny a nahrazeny projekty, což se zdá na první pohled vlastně asi fajn, nicméně jednomu rychle dojde, že nám v budoucích ročnících mohou chybět nejen znalosti, ale i zkušenosti. O to těžší je motivovat se k učení, ale naštěstí jsou problémy celkem náročné a myslím, že mě ještě na pár týdnů určitě zabaví.

Myslím si, že letošní akademický rok byl i přes všechno, nebo právě kvůli všemu, velikou zkušeností a hlavně zábavou. Jsem velmi rád, že mi studium nadace umožnila a teď už zbývá jen doufat, že následující rok proběhne se vším všudy.

Zpět na hlavní stránku