Naši stipendisté| Tereza Milošová| Cambridge volá do zbraní?
28. února 2018 Tereza Milošová

Cambridge volá do zbraní?

O akademických institucích se často smýšlí jako o organizacích srdnatě bránících onu nepolapitelnou ideu politické neutrality a ještě častěji bývají prezentovány jako ochránci objektivity a analytického uvažování. Nic není dobře či špatně, nic není černobílé, a když se zdá, že jste nalezli jádro problému, připravte se na nejméně tři další vrstvy plné komplexity a zmatků.

I když tento koncept nezaujatosti a kritického přístupu není tak daleko od pravdy, jak by se skeptikům mohlo zdát, není tak těžké najít ostře artikulované názory a hlasy ozývající se ze všech možných politických táborů. Opustíte-li na chvíli neutralitu přednáškového sálu, ocitnete se na křižovatce projektů, klubů, hnutí a mini-revolucí, stačí si jen vybrat. Mým cílem je teď ukázat oněm skeptikům, že se není třeba bát akademiků a vyčítat jim váhavost se k těmto tématům vyjádřit. Pojďme si tedy nyní představit, jak se dokonce i v takovémto prostředí (nebo právě v takovémto prostředí) dá utišit náš utajený vnitřní řečník či revolucionář.

První volba, a snad ta nejvíc nasnadě, je podívat se na seznam klubů a najít ty, které se přímo identifikují jako zástupci známých politických stran. Tak se můžete rychle zapojit do reálné politické sféry (nebo alespoň tak blízké realitě jak je to jen v Cambridge možné), budovat konexe a nastartovat svoji budoucí kariéru. Efektivitu této metody posuďte sami už jen z faktu, že současná britská premiérka Theresa May potkala svého budoucího manžela na pravidelné diskotéce Klubu konzervativní strany našich protějšků v Oxfordu. A i kdyby diskotéka Konzervativců nebyla úplně podle Vašich představ o ideálním pátečním večeru, nezoufejte. Jsou tu i jiné metody.

Pokud Vám známé politické strany nevoní, protože Vám příjdou příliš vzdálené od Vašeho každodenního života, je možné se zaměřit na trošku užší, ale o to intenzivnější oblast politické aktivity. The Cambridge University Students Union (CUSU), či její menší kolejní kolegové, reprezentuje zájmy studentů jak před univerzitou, tak před vnějším světem. Rasová diskriminace, 'dekolonizování' seznamu četby studentů angličtiny nebo vyjednávání slev v jídelnách- šplhat po žebříčku CUSU zaručuje větší a větší šanci přímo ovlivnit život spolužáků a čelit problémům, na které sami narážíte den co den.

Třetí, a v současnosti možná nejviditelnější možnost, je vystupovat ne za jeden tábor a tudíž za jejich cíle, ale přímo za konkrétní cíl. Ať už si vyberete místní spolek pro lidská práva nebo klub LGBT+ studentů, možností je mnoho. Proč ovšem tato metoda politického vyjádření momentálně zastiňuje zbytek? Odpověď je nasnadě - našel se viditelný cíl. Vláda navrhla redukci důchodů univerzitních lektorů, která by je za každý odpracovaný rok mohla v důchodu stát až deset tisích liber. Členové University and College Union na několika univerzitách (Cambridge nevyjímaje) zahájili stávku a mnoho přednášek a seminářů bylo zrušeno. Mnoho studentů (podle nedávného průzkumu až padesát procent) podporuje tuto stávku a někteří se dokonce přidali k lektorům v ulicích, kde blokují přístup k přednáškových halám. Z jedné strany jdou slyšet výkřiky znechucení nad znevažováním důležitosti práce lektorů mnohem menšími důchody, z druhé strany se ozývají umírněnější názory podporující cíl stávky, avšak nesouhlasící se zvolenou metodou, díky které studenti nenávratně zaměškají své hodiny. Ve světě, ve kterém i docházka na přednášku znamená přejít zábrany protestujícíh, a tudíž naznačené vyjádření ideologického názoru, jsou vsichni nuceni k politicky zabarvené volbě, a sny o neutralitě se rychle rozplynou.

Vězte, že pokud toužíte po tom, aby byl Váš názor vyslechnut, a pokud se chcete osobně zapojit o prosazení Vašich ideologií, Cambridge nabízí možností víc než dost. Nezáleží na tom, jaký způsob zapojení se do politického života (jestli vůbec nějaký) byste si vybrali. Koneckonců, mým cílem bylo, ostatně jako správného člena akademickéa instituce, informovat, ne ovlivnit.

Zpět na hlavní stránku