Naši stipendisté| Samanta Rožánková| Studentský život aneb trimestr v plném p...
28. února 2019 Samanta Rožánková

Studentský život aneb trimestr v plném proudu

Po prvních šesti týdnech, kdy jsem se již řádně rozkoukala, nastala každodenní rutina. Rychle jsem si musela zvyknout na to, že se o vše musím postarat sama. Spolubydlící jsou sice fajn a občas se sejdeme ve společné kuchyni a popovídáme si, ale nějaká vzájemná spolupráce třeba při nákupech či přípravě jídla dost dobře nejde, každý má zcela jiný rozvrh a tak se dost míjíme.

Můj rozvrh přednášek a laborek je trošku rozházený, ale naštěstí mám kolej blízko, a tak si někdy můžu odskočit domů i mezi hodinami.  V prvním a druhém trimestru máme dohromady 7 předmětů,  chemii, chemii a zase chemii .. organickou a fyzikální, biochemii, ale také buňku a fyziologii, která běží po celý rok.  Řadu přednášek máme společnou pro různé obory, takže se nás někdy sejde i 350.  Velkých učeben není na škole zas tak moc, takže jsme už měli přednášku například v kongresovém sále nedalekého hotelu nebo v klubu. Nevýhodou je, že jak jsme různě namíchaní, mám pocit, že neustále potkávám nové a nové tváře. U laborek je to o něco lepší, tam jsou naše skupinky o poznání menší a člověk si tam snáze najde nové kamarády.

Většina přednášek se nahrává a videa jsou potom k dispozici na školním systému Moodle, což je fajn, protože když jste náhodou něčemu nerozuměli nebo chyběli, můžete si vše doma v klidu ještě jednou projít.

Na začátku listopadu naše biflování zpestřil zajímavý projekt. V malých skupinkách jsme zjišťovali míru znečištění ovzduší v různých částech Londýna, zpracovávali a porovnávali jsme naměřené hodnoty a pak jsme měli krátkou prezentaci v místní základní škole. Naměřené hodnoty nebyly zrovna moc pozitivní, ale my jsme si docela hezky pročistili hlavy. Nebyl to jediný projekt, na kterém jsme během prvního trimestru pracovali. Práce ve skupinkách je na naší škole docela častá a především na začátku roku jsme všichni moc ocenili, že jsme se tak mohli navzájem lépe poznat.

Jednou týdně se také snažím oprášit si němčinu. Každé úterý se scházíme s Německým klubem, který vede německá studentka a šprechtíme na různá témata. V prosinci klub zorganizoval okružní plavbu po Temži s hudbou a my měli možnost poznat Londýn z jiného úhlu pohledu.

Během prvního a začátkem druhého trimestru jsem chodila každé nedělní dopoledne tančit standardní a latinskoamerické tance. Ze začátku mě tančení docela bavilo a dokonce jsme byli i na prvních závodech v Leicestru, což byl celodenní maraton tance od úplných začátečníků až po skoro profesionály. Ale bohužel časem účast na trénincích opadla a teď už chodí znatelně více tanečnic než tanečníků, což je pro párové disciplíny menší nedostatek.

Moje milované bruslení jsem zatím musela dát k ledu. Nejbližší dobrý oddíl je až v Nottinghamu. Byla jsem si s nimi o jednom víkendu zatrénovat, ale bohužel je to na pravidelné dojíždění hodně daleko. Tak alespoň chodím pravidelně cvičit, abych byla v kondici, a třeba bude v příští sezóně a s novým rozvrhem přeci jen nějaká šance se zapojit.

Na Vánoce jsem se už moc těšila domů. Je zvláštní, jak mi můj pokoj u nás doma najednou přišel velký. Svátky jsem si moc užila, po dlouhé době jsem si byla na pár dní i zalyžovat. Na začátku roku jsem měla možnost se setkat s ostatními stipendisty. Byl to moc zajímavý a inspirující podvečer. Prázdniny tak rychle utekly a 6. ledna už jsem se zase vracela do školního kolotoče. Na rozdíl od českých vysokých škol je u nás v lednu normální výuka. Rozvrh a předměty se nám změnily, přibyly nějaké testy, ale žádné velké zkoušky mě teď ještě nečekaly. O to větší nervy to budou v dalších měsících.

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.