Naši stipendisté| Radek Šabatka| Ekonomové nejsou proroky
16. července 2020 Radek Šabatka

Ekonomové nejsou proroky

Jak se Česko pomalu zotavuje z temných dní strachu a nejistoty pramenící z Covidu-19, stejně tak i já pomalu vstřebávám završení poloviny studia na NYU Šanghaj. Ano, uplynuly 2 roky od okamžiku, kdy jsem poprvé vstoupil na území Číny. A jelikož bychom se během našeho života měli pravidelně, a podotýkám také hlavně konstruktivně, ohlížet zpět, završení poloviny této zkušenosti mi nabízí ideální možnost reflektovat vývoj mého studia. Pro připomenutí - mého studia politické ekonomie. Možná vás napadne, že právě politická ekonomie dokáže přinést jistotu do koronavirem rozházeného světa. A měli byste i pravdu. Až na to, že ani politická ekonomie nedokáže věštit budoucnost.

Dalo by se říct, že Covid-19 je krizí, na kterou byl a mohl být málokdo připraven, a to včetně ekonomů. Můžeme se jistě podívat na krize minulé, ovšem takřka žádná z nich nebyla způsobená virem. A ani krize související se středověkým morem není příliš užitečná, neboť ekonomika středověku nemá s tou současnou skoro žádnou podobnost.

Neznalost současného problému světové pandemie proto otevírá dveře mnoha prognózám, které většinově slibují hlavně brzký konec nynějšího chaosu, a určitý návrat k jakémusi normálu. Je ale zásadní uvědomit si, že svět se již k onomu kýženému normálu zajisté nevrátí. O dost podstatnější je ale až zarážející glorifikace ekonomů, kteří by podle všeho měli mít odpovědi na jakoukoliv otázku. Cynickými slovy klasika - “za co bychom je pak přece platili,” že?

Věřím, že musíme primárně rozlišovat mezi dvěma podstatnými otázkami. Očekáváme svět normální tak, jak si ho se vším všudy pamatujeme, nebo spíše čekáme na svět, který je normální z pohledu makroekonomických ukazatelů? Je pravdou, tak jak píše Tomáš Sedláček, že se z moderních ekonomů stali proroci, kněží, kterým předkládáme svá očekávání a touhy do budoucna. Onu nějakou normu života nám definují hmotné statky, jejich nadbytek anebo přebytek. A proto tak, jako se po životní tragédii tážeme kněžích na to, kdy bude zase dobře, tak se stejně, a dnes možná i častěji, obracíme k ekonomům. Jako kterýkoliv jiný odborník ale ani ekonom nedisponuje křišťálovou koulí a nedokáže tak vyvěštit, co za pár týdnů bude. Mohou se domnívat, ale pouze domnívat.

Hovoříme-li tedy o návratu k normálu, neměli bychom se v debatě upírat jen a ani hlavně na ekonomy. Ptejme se také filozofů, ekologů, politologů a nezapomeňme na technické obory.

Třeba pak zjistíme, že onen normální předchozí svět nebyl přece jen tak úplně normální, ale že jsme spíše jen oplývali privilegiem mnoho světových problémů, tj. nenormálností, ignorovat. Mohli jsme si dovolit jednoduše mávnout rukou a pohodlně upřít naši pozornost jinam.

Možná, a rád bych se mýlil, je Covid-19 pouze předzvěstí chaotických let, která nás čekají. A ať už se jedná o změny klimatu či změn ve světovém uspořádání, nevyhnutelných problémů se na horizontu zdá býti poměrně hodně. Začínám mít pocit, že nás mohou potkat perné roky, a tak si říkám, že bychom prozatím, ještě jednou, možná naposled, měli pohodlně mávnout rukou a jít si užít léto, třeba u rybníka v Čechách.

 

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.