Naši stipendisté| Petr Maňas| Univerzitní kredity za stavění Lega
28. února 2019 Petr Maňas

Univerzitní kredity za stavění Lega

Každý semestr mám příležitost objevit nové předměty, a i když většina je podobná těm minulým, některé jsou naprosto odlišné. Většina mých dosavadních předmětů následovala standardní formát „přednášky + cvičení + domácí práce + písemka“, což je zkrátka takové „když to funguje, proč to měnit“ výuky. To je ovšem naprosto v pořádku, jenom nastává problém, když ani jeden z těch čtyř pilířů za nic nestojí; na tom totiž potom často padá celý předmět. Naštěstí nemohu říci, že by všechny mé předměty následovaly tento formát, naopak je pár, které se mu úspěšně velikým obloukem vyhýbají.

Tento rok jsem měl takové předměty tři, a popravdě mi přišli jeden lepší než druhý. První předmět se v překladu jmenoval „Způsoby kompilace“. Dvakrát týdně jsme měli přednášky a každou středu jsme se mohli ptát na otázky ohledně naší práce, ale finální známka závisela pouze na oné práci, kterou jsem odevzdával postupně během celého semestru, nikoli na jednorázové dvouhodinové písemce. Zadání jsme měli rozdělené na čtyři části a každý den jsme si mohli zkontrolovat naši současnou známku, což byla jedna z opravdových perliček tohoto předmětu (nebyla to opravdová finální známka, ale byla jí velmi blízko). Samozřejmě známkování každý den není reálné pro všechny předměty, ale odvážil bych se říci, že to reálné je pro většinu informatických předmětů. Mrzí mě tedy, že jsem se s tím zatím setkal pouze jednou.

Další předmět byl spíše celo-semestrová praktická práce. Na začátku semestru jsme měli asi 8 přednášek a zbytek už byl na nás. Zadání bylo udělat Androidovou aplikaci a napsat report o našem procesu. I když ke konci nastalo pár problémů se známkováním, ta práce mě stejně bavila, spoustu jsem se toho sám naučil a přišlo mi to jako skvělá příprava na mou finální magisterskou práci.

Poslední předmět jsem nepřímo zmínil v nadpisu a jeho název „Systémový projekt“ mluví sám za sebe. V tomto jedno-semestrovém předmětu 20 skupin, každá složená z cca. 8 lidí, staví roboty z Lega. Každý robot musí být v nějakém ohledu nápomocný – někteří roboti nosí tašky do schodů, jiní zalévají kytky a další třeba hrají šachy – ale to je vesměs jediné omezení, které máme. Moje skupina chtěla původně udělat robota na připravování sendvičů, každopádně relativně brzo jsme si uvědomili, že to je hrozný nápad a místo toho teď stavíme bezpečné úložiště obsluhované robotem.

I když ovšem ani tento předmět není dokonalý, je i přesto jiný, volný, zábavný a no… opravdu si v podstatě hrajeme s legem a dostaneme za to na konci roku univerzitní kredity. Finální známka bude samozřejmě záviset i na spoustě dalších věcí jako třeba na naší týmové spolupráci, naší prezentaci nebo na prodejnosti finálního produktu, ale jelikož náš tým je složen z 8 lidí, každý může dělat v podstatě to, co chce a snad si to i užít a něco nového se naučit. Na začátku semestru jsem měl nulové zkušenosti s robotikou a před pár dny jsem spolu se skupinou dokončil náš první opravdu funkční prototyp, kde jsem já programoval veškeré ovládání robota a část z něj i postavil. Ještě máme před sebou asi měsíc na dokončení projektu a upřímně se těším na výsledek.

Jsem si jistý, že je spousta dobrých důvodů mít předměty rigidní a přesně definované, se známkovacími tabulkami a exaktním zadáním. Například si dovedu představit, že známkování našeho robota bude relativně subjektivní a nebude nutně odrážet množství práce, kterou do něj naše skupina dala, podobně jako tomu bylo minulý semestr s naší Androidovou aplikací. Každopádně po tom, co jsem měl možnost zažít tyto tři skvělé předměty a vidět, že některé věci zkrátka jdou udělat lépe, mi nezbývá než doufat, že se v budoucnu více učitelů pokusí ozvláštnit jejich předměty a posunout se trochu dál od toho standardního modelu. Zatím můžu jen doufat, že takových předmětů ještě pár zažiju do konce studia na univerzitě.

Všechny blogy

25. června 2020

Poslední rok v Edinburghu

Před čtyřmi lety jsem se pomalu připravoval na moji první cestu za studiem do Edinburghu a...

Více
28. února 2020

Přesnost v kuchyni

Vždy jsem byl velkým fanouškem přesnosti a konzistentnosti. Právě proto nejspíš tak tíhnu k...

Více
29. listopadu 2019

Cesta za diplomem

Více jak polovina mých univerzitních let je za mnou a začíná to být docela vážné. Učím se vážně...

Více
29. listopadu 2019

Cesta za diplomem

Více jak polovina mých univerzitních let je za mnou a začíná to být docela vážné. Učím se vážně...

Více
7. srpna 2019

Znovuobjevená láska pro piano

Na piano jsem začal hrát ještě jako malý chlapec v městečku na...

Více
28. února 2019

Univerzitní kredity za stavění Lega

Každý semestr mám příležitost objevit nové předměty, a i když...

Více
15. listopadu 2018

Je to těžké, ale fajn

Právě v tuto chvíli na mě z vedlejšího okna na mé obrazovce zírá obří stěna assembly kódu....

Více
27. června 2018

Má univerzita vůbec smysl?

Druhý rok univerzity je za mnou, zbývají mi téměř tři měsíce...

Více
28. února 2018

Lukostřelba: Neočekávaný koníček

Je tomu něco málo přes rok, když jsem poprvé vyzkoušel lukostřelbu...

Více
15. listopadu 2017

Nový rok, nové výzvy

Tento rok se věci daly do pohybu daleko rychleji než ten minulý. Během Welcome Weeku jsem toho...

Více
3. července 2017

Konec prvního roku

Školní rok se chýlí ke konci, já se vracím domů a před sebou mám přes tři měsíce času, se kterými...

Více
20. února 2017

Prvákův pohled na The University of Edin...

První semestr spolu s první várkou písemek jsou za mnou a já...

Více
14. listopadu 2016

Podle mých představ

Přestože jsem tady už více jak měsíc, stále mám občas problém vstřebat to, že jsem uspěl -...

Více
Zpět na hlavní stránku