Naši stipendisté| Petr Maňas| Poslední rok v Edinburghu
25. června 2020 Petr Maňas

Poslední rok v Edinburghu

Před čtyřmi lety jsem se pomalu připravoval na moji první cestu za studiem do Edinburghu a toto září to bude má poslední. Jsem si jistý, že v tomto krásném městě nebudu naposled, ale jsem ještě trochu jistější, že po příštím květnu tam jen tak nepoletím napsat si zkoušky.

Poslední čtyři roky univerzity byly upřímně skvělé a těším se i na ten poslední pátý, ale je to už docela dlouho. Když jsem minulý rok viděl, jak někteří z mých spolužáků dostávali diplomy a já měl před sebou další dva roky, trochu jsem zvažoval mé rozhodnutí jít do Skotska na čtyřletého bakaláře, a ještě si to prodloužit o rok na "bakalářského magistra". Tohoto rozhodnutí nelituji, ale také nemohu říci, že bych ten diplom nechtěl mít už teď nebo před rokem. Z té lepší stránky ale mám docela jasno, že příští květen mé 17leté formální vzdělání bude u konce.

Za ta univerzitní léta jsem se toho spoustu naučil jak na univerzitě, tak mimo, potkal jsem spoustu skvělých lidí a získal několik nových koníčků. Kdybych zůstal na škole v Praze, určitě by mě ani nenapadlo vyzkoušet střelbu z luku, natož v ní tři roky soutěžit, za což jsem z mnoha důvodů velmi rád. Podobně bych zřejmě neměl moc příležitostí učit, protože tyto pozice většinou na jiných školách nejsou otevřené studentům. I když je mi líto, že jsem nezačal v druhém, ale až ve čtvrtém roce, lepší pozdě než nikdy, navíc příští rok se určitě budu hlásit znovu. A je mnoho dalších věcí, se kterými mi Edinburgh v nějakém ohledu pomohl nebo mě o nich minimálně donutil přemýšlet, takže na něj budu v dalším letech vřele vzpomínat.

I když před sebou mám ještě jeden rok studia, toto je můj poslední příspěvek, jelikož v páťáku jdu technicky vzato na magistra. Nejen tyto poslední čtyři roky, ale také všechny od sekundy na Open Gate jsem mohl absolvovat pouze díky nadaci Kellner Family Foundation. Přestože se částečně odvážím spekulovat, jaký by můj život byl bez Edinburghu, nedokáži si ani v nejmenším představit život bez Open Gate a za to budu navždy vděčný. Byla to pořádná cesta, ale rozhodně na ni budu s radostí vzpomínat.

Všechny blogy

25. června 2020

Poslední rok v Edinburghu

Před čtyřmi lety jsem se pomalu připravoval na moji první cestu za studiem do Edinburghu a...

Více
28. února 2020

Přesnost v kuchyni

Vždy jsem byl velkým fanouškem přesnosti a konzistentnosti. Právě proto nejspíš tak tíhnu k...

Více
29. listopadu 2019

Cesta za diplomem

Více jak polovina mých univerzitních let je za mnou a začíná to být docela vážné. Učím se vážně...

Více
29. listopadu 2019

Cesta za diplomem

Více jak polovina mých univerzitních let je za mnou a začíná to být docela vážné. Učím se vážně...

Více
7. srpna 2019

Znovuobjevená láska pro piano

Na piano jsem začal hrát ještě jako malý chlapec v městečku na...

Více
28. února 2019

Univerzitní kredity za stavění Lega

Každý semestr mám příležitost objevit nové předměty, a i když...

Více
15. listopadu 2018

Je to těžké, ale fajn

Právě v tuto chvíli na mě z vedlejšího okna na mé obrazovce zírá obří stěna assembly kódu....

Více
27. června 2018

Má univerzita vůbec smysl?

Druhý rok univerzity je za mnou, zbývají mi téměř tři měsíce...

Více
28. února 2018

Lukostřelba: Neočekávaný koníček

Je tomu něco málo přes rok, když jsem poprvé vyzkoušel lukostřelbu...

Více
15. listopadu 2017

Nový rok, nové výzvy

Tento rok se věci daly do pohybu daleko rychleji než ten minulý. Během Welcome Weeku jsem toho...

Více
3. července 2017

Konec prvního roku

Školní rok se chýlí ke konci, já se vracím domů a před sebou mám přes tři měsíce času, se kterými...

Více
20. února 2017

Prvákův pohled na The University of Edin...

První semestr spolu s první várkou písemek jsou za mnou a já...

Více
14. listopadu 2016

Podle mých představ

Přestože jsem tady už více jak měsíc, stále mám občas problém vstřebat to, že jsem uspěl -...

Více
Zpět na hlavní stránku