Naši stipendisté| Oliver Laryea| Univerzita á la Pinterest
28. února 2020 Oliver Laryea

Univerzita á la Pinterest

Jelikož jsem poměrně kreativní jedinec, je pro mě zcela normální trávit hodiny každý den tvorbou hypotetických otázek, přemýšlením o absurdních scénářích, a snahou propojit témata, která by se každému rozumnému člověku zdála propojená asi stejně jako scientologie a skvělé nápady (takže ne moc). Ale ze všech závěrů, ke kterým jsem v důsledku svého pseudofilozofování dospěl, zatím nic nebylo tak ohromující jako moment, kdy jsem si uvědomil, kolik toho má vysokoškolské vzdělání v zahraničí společného s populární sociální “bookmarkingovou” platformou jménem Pinterest – ale abychom byli spravedliví, tak moment, kdy jsem si uvědomil, že plamenomet namontovaný na kapotu vozidla by byla jak vysoce účinná alternativa ke sněhové radlici, tak i skvělý závěrečný inženýrský projekt, je jen velmi těsně na druhém místě.

Když píšu tohle přirovnání, nechci, abyste si představili, jak kampus UoM překypuje matkami středního věku. Ani nechci tvrdit, že studenti naší univerzity proaktivně hledají nejnovější „zdravé BIO veganské bezlepkové paleo detox” recepty - popravdě, když někdy vidím, kolik kilo kuřecích nugetek a litrů vína z Poundlandu (obchod, kde všechno zboží stojí 1 libru ≈ 30 Kč) v průměru spořádají moji spolubydlící, možná bych tvrdil spíš opak. Místo toho, když píšu tohle přirovnání, tak chci poukázat na určitou auru toho, jak se tu dělají některé věci: jakousi auru “udělej si sám”.

Myšlenka projektů „udělej si sám“ (nebo, jak říkají zkušení uživatelé Pinterestu, „DIY“) se na výše zmíněné sociální platformě vyskytuje obzvlášť často a tady na univerzitě v některých chvílích možná dokonce ještě trochu víc, zejména v rámci fakulty inženýrství. Příkladů této DIY kultury je spousta:

Učíte se programovat v Matlabu? Výuka probíhá skrz “tutoriály”, v rámci kterých pracujete na pracovním listu, který obsahuje spoustu menších úloh, které vám pomůžou porozumět programování krok po kroku = udělej si sám!

Máte v oboru předmět o designu? Po probrání jen úplných teoretických základů vás vhodí do hluboké vody a donutí vás učit se stylem “pokus-omyl”, neboť budete muset pracovat na skupinovém designovém projektu od začátku do konce = to je “udělej si sám”!

Máte na koleji rozbitou ledničku, která vám všechny mléčné výrobky přemění na fro-yo a z mrkví vám udělá oranžové nanuky? Nestrachujte se, místní opraváři jsou zcela nekompetentní a nepomohou vám, ani když zavoláte DĚVĚTKRÁT (!!!) = musíš si to udělat sám!

Už slyším, jak v šoku lapete po dechu a vidím vaše pronikavé zamračené pohledy; slovy mé vlastní matky: „...a to stojí 9000 liber ročně?“. Ale paradoxně jsem zjistil, že tento více praktický přístup není pro mne pouze osvěžující novinkou, ale ve skutečnosti je to i mnohem účinnější způsob, jak může univerzita dosáhnout konečného cíle vysokoškolského vzdělávání: připravit studenta na budoucí kariéru pomocí nových dovedností. A to ani nemusím být náborářem z profese, aby mi bylo zcela zřejmé, že jen velmi málo věcí slouží jako reálný důkaz něčích schopností tak dobře jako skutečné (stačí i jen rozsahem krátké) portfolio projektů, na kterých člověk pracoval. Respektive, je to rozhodně lepší důkaz než znalost pár faktů z patnáct let staré učebnice, které se student stejně naučil typickým způsobem „našprtat – na zkoušku – z hlavy pryč“; zejména v dnešním světě demokratizace vědomostí, kdy dané info můžete „vygůglit“ (hanba, pokud používáte Bing!) během několika stisků klávesnice.

Takže, když se po prvním semestru zamyslím nad časem stráveným na univerzitě – s veškerým svým chaosem (viz můj první blog, takže se po dočtení nezapomeňte kouknout i na něj

Zpět na hlavní stránku