Naši stipendisté| Oliver Laryea| JSEM VIZIONÁŘ!!1!!!1!
15. listopadu 2020 Oliver Laryea

JSEM VIZIONÁŘ!!1!!!1!

Radši si sedněte. A teď se držte. Najděte si můj první blogový příspěvek a přečtěte si jeho název. NO NENÍ TO ŠÍLENÉ?!

Vážně: ‘Akceptujte chaos’ – věděl jsem snad něco víc? S veškerou touhle šíleností, co se nám tu děje, bych mohl ihned – a vcelku snadno – zrecyklovat název a s jen malými změnami dokonce i text. Ale jelikož nechci být nudně repetitivní s názvy svých blogových příspěvků, tak se pojďme dohodnout, že „chaos-akceptační“ teze zůstává, ale pouze změním jméno tohoto příspěvku na něco spojeného s tématem „vizionářství” (páč jsem krizi evidentně dost solidně předpověděl), fajn?

Fajn.

Tak jo, začnu jako minule: přesně v tu chvíli, když už jsem měl pocit, že můj život nemůže být šílenější… přišla na řadu univerzita pandemie. Manchester jsem opustil “za pět dvanáct” (ne 5 minut, spíš 5 sekund) v doslova posledním letadle, které opustilo Anglii před zavřením českých hranic. Po příjezdu domů jsem si odpykal svých „povinných 14“ v domácím vězení – trest, který byl ale přirozeně prodloužen, protože co jiného dělat, když je vše na světě zavřené (<--- trochu hyperbola, ale zároveň ne tak úplně).

Teď vás možná budu trochu šokovat, ale když člověk stráví pár dní stylem "Studovat > Jíst > Netflix > Spát > Repete", tak taky hodně rychle taky objeví, že existuje pouze určitý – a relativně nízký - strop vzrušení, které může z takového denního harmonogramu „vyždímat“. Tohle je peklo zejména pro osoby s pozorností na úrovni rybičky Dory z filmů o Nemovi (např. já). Časem to začalo být až tak špatné, že jsem se mnohdy dokonce těšil na hodiny Materiálového inženýrství (v inženýrském žargonu existuje pro tyto hodiny specifický výraz: "utrpení"). Studium krystalografických struktur jednotlivých typů žuly pak už holt opravdu bylo tou nejvíce vzrušující částí některých dní.

Ale pak v jeden moment už to můj extrémně ADD mozek prostě přestal zvládat. Byl jsem donucen opět dělat něco zajímavého, abych nasytil svůj inovátorský/podnikavý apatit (ano, opravdu jsem právě použil geologický vtípek). Takže místo toho, než abych litoval sám sebe a úplný nedostatek interesantních podnětů, tak jsem si je začal tvořit sám. Z metaforického konzumenta (který nyní umíral hladem kvůli totálnímu nedostatku koláčů či jiných pečených dobrot) se tak ze mě stal pekař.

Nejprve jsem upekl Helpedu, EdTech startup/platformu, za účelem pomoci mladším studentům s učením v první vlně COVIDu. Poté jsem se přihlásil a byl úspěšně zvolen do role šéfkuchaře/šéfpekaře (‘CEO for One Month’) ve Fortune 500 “pekárně”, The Adecco Group. Obdržel jsem svou první Michelinskou hvězdu v podobě umístění v letošním výběru 20POD20 v magazínu EURO. A teď mám stále ještě dvě věci v troubě: značku veganských, paleo, bezlepkových chipsů, a k tomu pracuji s dalším Čechem v Manchesteru na podcastu, pomocí kterého chceme přiblížit vám, milí studenti, přijímací řízení a obecně studium na VŠ v zahraničí.

^Tak zhruba takhle nějak jsem akceptoval chaos, vizonář-oval a stejně s tím plánuji pokračovat.

Ale co si budeme: to, že jsem udělal výčet aktivit, vám do života nic moc nepřidá, co? Tak se ze mě teď na minutku stane life coach a motivační speaker (to není typicky Oliverovské, já vím) a nasdílím s vámi pár myšlenek, které mi těch pár týdnů procházely hlavou. Možná vás to třeba fakt namotivuje; možná jediný efekt, který to bude mít, bude, že splním počet slov – na druhou stranu, za zkoušku nic nedám:

  • Přestaňte si stěžovat. Žijeme v bláznivých časem – a to je prostě realita. Takže každá sekunda, kterou strávíme tím, že budeme “honit bycha” a jak by bylo, kdyby to nebylo, je ztracená sekunda.

  • Jak říkají v mém oblíbeném High School Musical, „We’re all in this together!“. Takže litovat se, že zrovna vám se kvůli tomu něco nedaří, taky nedává úplně smysl, protože nedaří-li se něco vám, tak je na světě minimálně milion dalších lidí, kteří řeší to stejné.

  • Až si jednou na konci života budete retrospektivně přehrávat svůj životní příběh, líbilo by se vám sledovat kapitolu o tom, jak jste po dobu několika měsíců byli zamčení doma a bez přestání sledovali Netflix? Pokud se vám to zdá v poho, tak asi pokračujte(?). Pokud ne… tak se jednoduše věnujte něčemu jinému.

  • MYJTE SI RUCE A NOSTE ROUŠKU, PLS. DÍK.

  • …a poslouchejte podcast, až ho vypustíme do světa!

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.