28. února 2021 Nicole Anna Čumbová

Jednosměrná letenka

Ještě v prosinci to vypadalo, že se domů v dohledné době nedostanu. Teď zase absolutně netuším, kdy a jestli vůbec se letos do Skotska dostanu zpátky. Špatně mi doma rozhodně není; učení si prokládám procházkami v parku s přáteli, a když mám o víkendech čas, jsem s rodinou na sněhu. První zkouškové období mám za sebou, práce za druhý semestr už jsou všechny odevzdané, ale v těchto vzácných chvilkách vnitřního klidu se mi stále vybavuje hektická cesta domů, která mě k nim dostala.

Z posledních týdnů v Glasgow jsem strávila první polovinu zavřená na kolejích kvůli zpřísnění covidových opatření a tu druhou zavřená kvůli zkouškovému období. Ponorkovou nemoc, se kterou jsme se už asi všichni za poslední rok seznámili, jak mně, tak i ostatním spolubydlícím a určitě spoustě dalších, tlumilo jedině těšení se na krásné zimní prázdniny strávené s rodinou a přáteli doma. Dopsaly se poslední online zkoušky, spolubydlící se rozjeli a já jsem v podstatě odpočítávala hodiny do vlastního odletu.

Britská mutace koronaviru pro mě ale zřejmě měla jiné plány. Den před odletem Nizozemsko oznámilo, že ruší veškeré lety z Velké Británie a s nimi i ten můj přes Amsterdam. Rychle jsem si pořídila druhou letenku na 21. prosince, tentokrát přes Londýn. Tu mi zase zrušili pouhých pár hodin před odletem, když i v Česku a skoro celém zbytku Evropy zastavili leteckou dopravu z Velké Británie. Marně jsem se dívala po dalších letech, které mi mizely před očima, a po zemi to taky nešlo, když se zavřel Eurotunel a stály tam několikakilometrové kolony kamionů. O repatriačních letech později v prosinci se ještě nic nevědělo.

Pomalu jsem se začala smiřovat s prázdninami strávenými opět zavřená na kolejích, které už tou dobou byly skoro vylidněné. V tom jsem dostala tip, že se známí pokusí letět 23. prosince z Londýna do Čech přes Malagu. V dané situaci to byl riskantní, nicméně solidní plán: do Španělska sice nesměli vstoupit nešpanělští cestující, ale tranzit se jako vstup do země nepočítá. Do Čech zase přestaly létat jenom přímé lety z Velké Británie, takže to teoreticky mohlo vyjít. Ještě jsem měla to štěstí, že se do Malagy dalo dostat přímo z malého Glasgowského letišťátka.

Dne 22. večer jsem tedy honem pořídila třetí letenky do skoro vyprodaného letadla a odhodlaně si opět zabalila už rezignovaně vybalené tašky. Druhý den ráno jsem vyrazila, prošla kontrolami na letišti, a pak už jsem jen čekala ve frontě do letadla, když mi přišla zpráva, že přátele do toho letadla v Heathrow nepustili. Úplně se mi rozklepala kolena a moc tomu nepomohl postřeh, že všichni ostatní předkládali Španělská občanství a negativní covid testy – neměla jsem ani jedno.

Naštěstí se po mně chtěl jenom doklad o přestupním letu, a tak jsem s ohromnou úlevou nasedla a letěla vzhůru k zaslouženým prázdninám. Na Štědrý den ráno jsem dorazila domů, ale už jsem tu přes dva měsíce a ty prázdniny i navzdory začátku dalšího semestru jaksi nekončí. Kvůli nařízením skotské vlády mají studenti v zahraničí (až na výjimečné případy) minimálně do dubna zákaz se vracet. Nečekala jsem, že tolik z prvního ročníku v Glasgow strávím doma, netuším, jak dlouho tu ještě budu, ale teď už aspoň vím, že je do třetice všeho dobrého J.

 

 

 

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.