Naši stipendisté| Matyáš Jirát| Nové koníčky během Covid-19
6. srpna 2020 Matyáš Jirát

Nové koníčky během Covid-19

V průběhu ledna a do půlky února jsem měl moji stáž. Posléze, čas doma skončil, semestr v Benningtonu začal a letěl jsem do Ameriky. Řeči ohledně globální pandemie už začaly, ale to, co se stane mě nemohlo ani napadnout. V půlce března nám bylo oznámeno, že výuka se přesouvá online a že bychom měli zmenšit hustotu populace na kampusu. Rozloučili jsme se seniory (poslední ročníky), protože se asi již neuvidíme. Od pátku, kdy to oznámili, tak jsem už v neděli seděl v letadle na cestě do České republiky, kde už byla celostátní karanténa.

Nejdříve mě překvapilo, jak Česká republika a Spojené Státy Americké přistupovaly k této situaci. Ale to by bylo pro jiný blog.

Čas během karantény byl můj první za posledních 5 let od doby, kdy jsem začal cestovat po světě, kdy jsem mohl zůstat na jednom místě víc než tři měsíce. Přineslo mi to spoustu pozitivních změn. Začal jsem se mnohem více zajímat o prostor v kterém žiji. Což je spojeno se zájmem v architektuře a kvůli tomu jsem si předělal místnost. Vyklidil veškerý bordel, rozmontoval přebytečnou postel a tím udělal místo na malou posilovnu. Další (ne)výhoda toho, že jsem byl doma bylo… že můj jediný pohyb byl nahoru po schodech a na zahradě. Tak jsem si vytvořil posilovací plán a poprvé od začátku university mám pocit, že jsem zpátky trochu ve formě, jako když jsem hrál házenou. Nebo aspoň skoro.

Ale největší nový koníček bylo objevování, jak je svět vytvořen, jak je spojený, a to skrze truhlařinu. Dlouhou dobu jsem na YouTube sledoval videa, příliš pozdě do noci na to, aby to bylo zdravé, o uměleckých truhlářích. Objevil jsem, že táta měl doma docela dobře vybavenou dílnu a já si to mohl vyzkoušet. Z nějakého šíleného důvodu jsem se rozhodl, že můj první projekt bude velký, solidní dřevo, mahagonový stůl. Děda měl to dřevo velmi příhodně na půdě.

Vybavením krásným dřevem začal několika týdenní proces učení, dělání chyb, velmi mnoho online studia, nakupování nového vybavení, učení, jak je používat, ještě více učení a jak spojovat prkna. Můj táta to nazývá profesionální úchylkou, i když já jsem ještě daleko od profesionála. Ale pokud teď vidím kus nábytku, okamžitě přemýšlím o tom, jak je vytvořen? Jak je to spojeno? Jak to drží pospolu? Pro mě, tento nový způsob náhledu na svět je to nejdůležitější a nejzajímavější objev skrze tento celý proces. A samozřejmě můj krásný nový stůl.

Všechny články

5. ledna 2021

Řidičský průkaz a rok 2020

Řidičský průkaz jsem udělal 7.12.2020, kdy mi bylo 23 let. A...

Více
6. srpna 2020

Nové koníčky během Covid-19

V průběhu ledna a do půlky února jsem měl moji stáž. Posléze,...

Více
28. února 2020

Změna umožněna

V posledních dvouch letech jsem o vzdělání přemýšlel hodně. Vzdělávání je mi blízké k srdci...

Více
28. února 2020

Změna umožněna

V posledních dvouch letech jsem o vzdělání přemýšlel hodně. Vzdělávání je mi blízké k srdci...

Více
4. prosince 2019

Studium v zahraničí v Anglii

Anglie… V minulém blogu jsem porovnával studium v Americe s Českem,...

Více
19. června 2019

Mé myšlenky na Liberal Arts Education

Nedávno jsem si našel stáž v architektonické firmě DI5 v České...

Více
21. února 2019

Poznávání se skrze nový koníček

Po mámině smrti se mnoho věcí změnilo. Jedna z nich byla, že...

Více
30. října 2018

Radosti dávání zpět

Toto léto a začátek školního roku jsem se učil o tom, co doopravdy znamená dávat zpět. Měl...

Více
6. srpna 2018

Rozchod

Sotva, co jsem přiletěl do USA, se vracím domů kvůli úmrtí v rodině. Asi to není událost, která...

Více
28. února 2018

Stáž Open Gate

Přes New York domů a konečně se už vítám s rodinou na letišti Václava Havla. Po půl roce v...

Více
13. listopadu 2017

První zážitky z listnatého světa

Po dlouhé cestě a zastávce v Bostonu, abych poznal americký městský...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.