Naši stipendisté| Martin Žilka| Poprvé na vysoké škole
4. prosince 2019 Martin Žilka

Poprvé na vysoké škole

V létě jsem se společně se svými budoucími spolužáky účastnil seznamováku, pořádaného naší fakultou. Jsem rád, že jsem tam jel, protože jsem již v první den řádného nástupu na koleje měl po boku svého kamaráda a nemusel jsem strastem strahovských kolejích čelit sám.

Ubytovala nás naše velice rázná paní hospodářka a já dostal pokoj, který vypadal hůř než dědův byt. Ano, strahovské koleje se opravdu za posledních pár desítek let nezměnily. Na nic jsem nečekal a hned v prvním týdnu jsme se spolubydlícím ze zdí oškrabali starou barvu a pokoj vymalovali. Poté jsme nastěhovali vlastní stůl, ledničku a troubu a pokoj se rázem proměnil v útulný, obyvatelný prostor. 

 Koleje Strahov

 Před rekonstrukcí

 Po rekonstrukci

Na strahovských kolejích bydlí okolo 5000 lidí a je zde klub skoro na všechno. Klub stolního fotbálku, klub včelařů, klub zahrádkářů, ale i klub síťových adminů. Za adminy jsme museli pro přístup k internetu, který na Strahově vybudovali a spravují ho studenti, co zde bydlí. Nadšen z množství klubů a zájmových aktivit jsem se hned při první příležitosti do třech zapsal – do klubu Čajovna, do klubu zahrádkářů a do klubu STOH. V klubu Čajovna se studenti učí od ostatních studentů, jak správně připravovat čaje z celého světa, a poté mohou pečovat o chod v čajovně, která se nachází v areálu kolejí. V klubu zahrádkářů se nadšenci věnují pěstování ovoce a zeleniny na záhoncích, které byly minulý rok vybudovány, a v klubu STOH (stolní hry) se studenti starají o chod deskoherny, ve které je přes 300 deskových her.

 Klub Čajovna

 

Mé nadšení bylo ještě větší, když konečně začala škola. Budova fakulty informatiky je velice pěkná a fascinovaly mě nové předměty, které jsem se nikdy předtím neučil. Ze začátku mě nejvíce bavilo programování a algoritmizace, ale netrvalo dlouho a všechny předměty začaly být mnohem více náročnější, než kdokoliv z nás vůbec čekal. Každý týden píšeme alespoň dva malé kvízy na hodinách, máme dva úkoly na programování (které zatím zaberou průměrně až dvacet hodin) a k tomu všemu se normálně učíme a píšeme velké zápočtové testy. Díky tomuto náporu nám všem došlo, že když nám starší studenti radili, abychom si nezapisovali na prvák kluby a různé další aktivity, že měli pravdu a my je měli poslechnout. 

Společné strádání a ambice překonat tento nátlak nás studenty ale semknula dohromady. Našel jsem si zde spoustu přátel a společně jsme si řekli, že se nevzdáme a půjdeme dál. Každý večer se spolu učíme, děláme úkoly a navzájem se tak skvěle motivujeme. O volných hodinách přes den se většinou chodíme učit do sousední Národní technické knihovny, kde je přátelské prostředí a klid na studium. V kampusu škol je také velký výběr studentských jídelen, kde vaří velice dobře. Jako studenti máme na jídlo slevu a jedna menza je dokonce i na strahovských kolejích, tudíž ani tam o dobré jídlo nouzi nemáme.

Můj celkový pocit ze studia je zatím stále velmi pozitivní. Škola je náročnější, než jsem si myslel, ale dá se zvládnout. S matematikou, kterou jsem na střední škole miloval, teď zatím trochu zápasím, ale za to jsem našel novou lásku k operačnímu systému Linux. 

Zpět na hlavní stránku