15. listopadu 2018 Mariana Scholzová

28. října 2018

Stoleté výročí republiky jsme oslavily společně s Míšou Zemachovou. Na oslavu jsme si uvařily halušky a přitom si pouštěly snad úplně všechny české písničky z našeho dětství. Pro ingredience jsme musely zajít do polského obchodu a za dobré české pivo připlatit o pár liber víc. Na Facebooku lítaly fotky oslav v Praze a v jiných českých městech, fotky z hospod a domácností se slavnostním obědem, a mně bylo líto, že nejsem doma. Vyjádření jednoho novináře se mi vrylo do paměti. Řekl: “Takové výročí člověk zažije jenom jednou za život.” Na první pohled jenom prázdná fráze, ale po zamyšlení mi došlo, že to je pravda, že já už tak velké výročí nikdy nezažiju. A za dva dny je 17. listopadu, velké datum v české historii. Ani na to nebudu doma.

Moc často se nemluví o tom, jestli lidem studujícím v zahraničí nechybí domov. A nemyslím tím rodinu a přátele, ale Česko, Českou republiku. Nakoupit si v českém obchodě, lístek si cvaknout ve žluté krabičce v tramvaji, o lítačce se dohadovat na nesmyslným českých úřadech a na víkend zajet k babičce na makové buchty. Hádat se o české politice s lidmi, kteří alespoň vědí o existenci Václava Havla (ať už na něj mají názor jakýkoliv) a nemuset v hlavě překládat každé pořekadlo, co vás učili ve školce. Uvařit si ve společné kuchyni zelňačku, bez toho, aby vaši spolubydlící pokukovali a divili se, co to mícháte za lektvar.

Od nějakých dvanácti let, kdy jsem začala rozumět anglickým písničkám a seriálům, jsem odřekla českou kulturu. Je přece trapná, nebudu se koukat na ČT1, když se můžu koukat na Simpsonovy. Začala jsem věřit, že Česko pro mě nepředstavuje budoucnost a jediný cíl bylo z Česka odejít. Po více než roce v zahraničí se můj pohled na věc ale mění. S odstupem začínám zjišťovat, jak moc velká část mě je “česká”. A hlavně, že to není špatně. To, že jsem Češka je něco, za co bych se neměla stydět, ale něco na co bych měla být hrdá. Ráda vzdělávám moje americké spolubydlící o naší historii a kultuře, a překvapivě, alespoň pro mě, oni se ptají a zajímají. Jsem dcerou národa T.G. Masaryka a jsem na to pyšná.

Zpět na hlavní stránku