25. června 2011 Marek Svoboda

Na chvíli zase doma

„A jaké to vlastně je, studovat v té Americe?“

Když tak vzpomínám na konec svého prvního školního roku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, pro letní prázdniny mám v paměti uchováno především pár zajímavostí ze studentského života, kterými se můžu chlubit – to tedy jen pro případ, že by se mě někdo náhodou v průběhu léta na tuto otázku zeptal…

Jednou z prvních věcí, na které si vždycky vzpomenu, jsou naše školní tradice. Z toho, co jsem slyšel, je pro studenty českých vysokých škol hrdost na příslušnost k jejich škole něčím mnohem méně hmatatelným než pro mě. Kolumbijská univerzita je jednou z nejstarších vysokoškolských institucí ve Spojených státech, a i když byla založena až více než čtyři sta let po Karlově univerzitě, za její existence se zde již vytvořilo mnoho formálních i neformálních zvyků.

Jedním z nich je i takzvaná „Orgo Night“, noc předcházející první ze závěrečných zkoušek na konci každého semestru (ta je, shodou okolností, z organické chemie). Během ní dvakrát do roka o půlnoci studenti naplní největší místnost hlavní univerzitní knihovny (Butler Library), aby si poslechli univerzitní kapelu (Marching Band – každá univerzita má svou vlastní, ta naše se hrdě prohlašuje za tu nejhorší na světě), jak vyhrává na celou knihovnu a skladby prokládá ostrými vtípky glosujícími obecné dění ve škole – to vše jen proto, aby se i ti největší knihomolové konečně přestali učit, protože na to už je většinou stejně pozdě. Po takovémto asi hodinovém programu se pak vždy vydají na pochod celým univerzitním areálem, aby při studiu vyrušili, popřípadě z dřímání probrali i toho nejposlednějšího studenta.

Dalším překvapením pro freshmana, kterým jsem byl, je i „Primal Scream“. Když jsem v neděli o půlnoci během závěrečných zkoušek na konci podzimu pomalu usínal (ač stále sedě za pracovním stolem, leže na učebnici chemie), najednou se za okny mého pokoje začal ozývat stále sílící šum, jakoby se do našeho školního areálu sunul dav nějakých vyděšenců. Když jsem ale okno otevřel, nikoho jsem dole neviděl. Všiml jsem si ale, že i veškerá ostatní okna všech kolejí byla otevřena a z nich vyklonění studenti jednoduše z plných hrdel řvali ven. Takový řev vždy trvá tak patnáct až dvacet minut (podle míry zoufalosti oněch studentů z pokračujících „finals“), načež se všichni navrátí ke svým takto přerušeným aktivitám, jakoby se nic nestalo.

Během jarních semestrů navíc tento Primal Scream odstartovává další tradiční událost: „Spring Pillow Fight“. To se asi tak tisíc studentů zformuje před univerzitní knihovnou, naproti nim doprostřed areálu (ke slunečním hodinám) se postaví další zhruba tisícovka a ve chvíli, kdy všichni začnou křičet z oken, se proti sobě s řevem rozeběhnou po travnatém pásu a začnou se mlátit přinesenými polštáři hlava-nehlava. Je to skvělé odreagování, a pokud se vám i podaří vyhnout těm pár hráčům amerického fotbalu, kteří tuhle akci berou jako příležitost k tréninku, tak z toho vyváznete i bez nějakých větších modřin.

Takových tradic máme spoustu a určitě zde některou z nich ještě někdy zmíním, ovšem v této instituci samozřejmě také studujeme. Stejně jako minulý semestr se mi i tentokrát povedlo dostat se na Dean’s List (seznam akademicky vynikajících studentů s GPA nad 3,6), a to i přesto, že jsem absolvoval časově tolik náročné laboratorní práce, které každý týden vyžadují skoro týdenní přípravu, čtyřhodinové experimentování a poté další týden zpracovávání výsledků. Co se týče mých mimoškolních aktivit, dostal jsem na příští semestr nabídku na placené místo v laboratoři, kde jsem doposud pracoval jako dobrovolník, a tak doufám, že mi americká byrokracie dovolí této nabídky využít i přesto, že jako mezinárodní student za žádnou práci mimo školní areál být placený nesmím.

Takový je tedy můj pohled na zakončení uplynulého semestru s více než měsíčním odstupem a musím přiznat, že se pomalu zase na svou Alma Mater začínám těšit. Snad bych jen dodal, že mě docela mrzelo, když jsem zjistil, jak málo Američanů asi sleduje mezinárodní hokejovou scénu. Vyvěsil jsem českou vlajku v den, kdy jsme vyřadili USA z mistrovství světa – všichni se zdáli, že je to ani trochu nerozrušuje. Já si ale myslím, že snad jen předstírali, že jim ta česká vlajka nic neříká…

Všechny blogy

3. července 2017

Přípravy vrcholí

Školní rok mi skončil v květnu a od té chvíle jsem téměř bez přestávky zavřený ve svém bytě....

Více
1. března 2017

Krok za Krokem

Tento článek je reflexí nad bodem akademického života, v němž se zrovna nacházím, kdy cílevědomě...

Více
16. listopadu 2016

V záplavě zpráv

Posledních několik měsíců – tedy vlastně nyní již více než rok – byly všechny hlavní události...

Více
1. července 2016

(Další) 1. rok dokončen

Léto je konečně tady – a s ním i tolik zasloužený odpočinek. Právě uplynulý třetí semestr byl...

Více
24. března 2016

Co je medicína.

I když jsem právě dokončil druhé čtvrtletí (ve čtvrtkovém systému na Dartmouth, kde čtvrtým...

Více
30. listopadu 2015

Konečně medicína – se vším všudy

Kvůli tomuhle jsem celou dobu pracoval tak tvrdě – a teď je to...

Více
2. července 2014

Konečně bakalářem

To, co se mi před čtyřmi lety zdálo tak vzdálené, je nyní skutečností. Dokončil jsem čtyři...

Více
3. března 2014

Už se to blíží

Abych byl upřímný, moc se toho od mého posledního příspěvku nezměnilo. Jen jsem se posunul...

Více
15. listopadu 2013

Poslední rok na Kolumbii; Pre-Medikament...

Je to skoro neuvěřitelné, jak nedávno se to zdá, když jsem poprvé...

Více
24. června 2013

Tam a zase zpátky

Přestože se počasí v Paříži od mého posledního příspěvku až do odjezdu příliš nezměnilo, měl...

Více
1. března 2013

Za klasikou do Evropy

„Ahoj, prosím tě, omlouvám se, že jdu pozdě – já jsem tu nějak zabloudil, ještě tady to metro...

Více
19. listopadu 2012

Stále něco nového

Na začátku tohoto příspěvku bych si dovolil vrátit se ještě o něco dále, nežli jen na začátek...

Více
1. července 2012

Stav po prvním poločase

Před více než měsícem skončil můj druhý školní rok na Kolumbijské univerzitě (dva stále zbývají)...

Více
29. února 2012

Vždyť je teprve únor!

Přesněji řečeno, 29. únor. A i přesto jsem si včera uvědomil, že se příští týden blíží „midterm...

Více
12. listopadu 2011

Třetí semestr

Pořád mi připadá, jakoby semestr ještě pořádně ani nezačal, a do poslední přednášky před závěrečnými...

Více
25. června 2011

Na chvíli zase doma

„A jaké to vlastně je, studovat v té Americe?“

Více
7. března 2011

Život na malém ostrově zvaném Manhattan

První semestr už mám za sebou, z toho druhého mě ale ještě větší...

Více
19. listopadu 2010

Za bránou do nového světa

Když jsem se koncem srpna chystal na cestu do Spojených států, vůbec jsem netušil, co mě čeká....

Více
Zpět na hlavní stránku