Naši stipendisté| Marek Svoboda| Konečně medicína – se vším všudy
30. listopadu 2015 Marek Svoboda

Konečně medicína – se vším všudy

Kvůli tomuhle jsem celou dobu pracoval tak tvrdě – a teď je to tady. Po 13 letech základní a středoškolské docházky v České republice a 4 letech bakalářského studia v USA jsem konečně začal školu medicíny. Nejdřív se ovšem ve svém vyprávění vrátím tam, kde jsem skončil posledně...

V minulém blogovém příspěvku jsem shrnul hlavní úspěchy svého bakalářského studia, které jsem zrovna úspěšně završil, a článek jsem uzavřel informací o tom, že se hlásím na školy medicíny v USA, zatímco pracuji ve výzkumné laboratoři kmenových buněk doktora Hynka Wichterleho na Kolumbijské univerzitě. To bylo v červenci roku 2014.

V tu chvíli jsem měl již odeslány přihlášky k českým nadacím (konkrétně The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation), u nichž jsem se tímto hlásil o stipendium na medicínu. Ve skutečnosti se jednalo o můj již druhý pokus k získání stipendia na má lékařská studia u těchto nadací – na podzim roku 2013 jsem byl po osobních pohovorech u Bakala Foundation nakonec neúspěšný. Svou snahu jsem ale nevzdal a rozhodl se přihlášky, tentokrát obohacené o mé závěrečné výsledky z bakalářského studia i zkoušky MCAT, odeslat znovu.

Jen pár dní nato jsem pak odeslal i přihlášku na celkem 19 škol; průměr je okolo 14 na aplikanta. Jelikož přijímací proces na medicínu je v USA zejména pro zahraniční studenty nesmírně kompetitivní (jak jsem to ostatně popsal v jednom ze svých předchozích příspěvků), chtěl jsem své šance takto zvýšit. Pět z těchto přihlášek bylo na tradiční programy medicíny (čtyřleté s titulem MD), zbylých 14 pak na programy MD-PhD, tedy kombinované vědecko-medikální (osmileté). Během léta jsem poté postupně obdržel a vyplnil i sekundární přihlášky ode všech těchto 19 škol, což znamenalo, že jsem splnil veškeré formální požadavky pro jejich programy – nekonečně vyčerpávající čekání na pozvánky na osobní pohovory tím ale jen začalo.

Mezitím jsem byl již ovšem vybrán do druhého kola výběrového řízení obou výše zmíněných českých nadací, pročež jsem se v krátkém časovém rozmezí na podzim minulého roku zúčastnil jejich osobních pohovorů v Praze. Díky mým dosavadním akademickým výsledkům a jejich důvěře v můj potenciál jakožto budoucího lékaře-vědce mi byla nadacemi The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation udělena částečná stipendia ke studiu medicíny a biomedikálního výzkumu v USA, za což jsem obrovsky vděčný.

Tou dobou mi také začaly přicházet již první pozvánky k přijímacím pohovorům, kterých jsem nakonec absolvoval celkem 9. Každý z těchto pohovorů znamenal cestu (ať už vlakem, autobusem či letadlem) do dané školy nejméně na dva dny (MD-PhD pohovory jsou ale většinou třídenní) a zahrnoval schůzky s profesory a vědci působícími na těchto univerzitách, prohlídky školních areálů a přenocování na kolejích se studenty. Školy, na kterých jsem se pohovorů zúčastnil, reprezentovaly světová jména jako Johns Hopkins University, Yale, Dartmouth, Vanderbilt nebo Cornell. Všechno toto cestování s pohovory bylo neuvěřitelně vyčerpávající jak mentálně, tak fyzicky, ovšem na druhou stranu i velmi obohacující a naučné – především na osobní setkání s Dr. Pomahačem během svého pohovoru na Harvardu rozhodně nikdy nezapomenu. Navíc každá pozvánka na osobní pohovor pro mě znamenala velkou osobní satisfakci i stvrzení správnosti mého dřívějšího úsilí.

Pozdější čekání na výsledky přijímacích řízení pak bylo neméně náročné, ovšem dočkal jsem se: Byl jsem přijat na osmiletý program MD-PhD na Geisel School of Medicine at Dartmouth, kde jsem také nastoupil na podzim tohoto roku. Nejdříve zde absolvuji první dva roky medicíny, poté strávím 4 roky biomedikálním studiem a psaním diplomové práce završené titulem PhD, a poté dokončím školu medicíny dalšími dvěma roky docházky a titulem MD. Jako je to v případě většiny programů MD-PhD v USA, bylo mi zároveň od univerzity uděleno plné stipendium na trvání celého studia. Náklady, na které toto stipendium nestačí, jsou pak pokryty příspěvky od nadací The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation. Toto přijetí považuji za jeden ze svých největších dosavadních úspěchů vůbec a jsem velmi vděčný jak mé škole, tak i zmíněným nadacím za jejich neustávající podporu a důvěru v můj osobní potenciál.

Na Geisel jsem právě dokončil svůj první trimestr. Ač jsem se kvůli té vší práci ještě ani neměl možnost pořádně porozhlédnout po Hanoveru a stále si nejsem jistý, zda jsem již potkal každého ze svých 91 spolužáků, s radostí se můžu pochlubit skvělými výsledky dosaženými ve všech hodnocených předmětech: Anatomii, Histologii, Fyziologii, Biochemii a Zdravotnictví. Práce a získané vědomosti z tohoto jediného trimestru se dají co do množství a složitosti jen těžko srovnat s jakoukoli z mých předchozích akademických zkušeností, a tak jsem rád, že si stále držím velmi obstojné hodnocení i v takto úzce selektivním kolektivu.

Závěrem chci zdůraznit, jak moc si vážím podpory nadací The Kellner Family Foundation a Bakala Foundation. Jejich pomoc pro mě v žádném případě není samozřejmá (o čemž jsem se ostatně osobně přesvědčil při své neúspěšné žádosti o stipendia v roce 2013) – ovšem má tvrdá práce a vytrvalost očividně nezůstává bez povšimnutí. Tato podpora mi pomáhá nejen při mých studiích, ale pravděpodobně hrála důležitou roli i při mém přijetí samotném, což ji činí o to cennější.

 

Všechny blogy

15. listopadu 2017

Výsledek testu

Ve svém minulém příspěvku jsem do detailů popsal svoji studijní Odyseu se STEP 1, první atestační...

Více
3. července 2017

Přípravy vrcholí

Školní rok mi skončil v květnu a od té chvíle jsem téměř bez přestávky zavřený ve svém byt...

Více
1. března 2017

Krok za Krokem

Tento článek je reflexí nad bodem akademického života, v němž se zrovna nacházím, kdy cílevědomě...

Více
16. listopadu 2016

V záplavě zpráv

Posledních několik měsíců – tedy vlastně nyní již více než rok – byly všechny hlavní události...

Více
1. července 2016

(Další) 1. rok dokončen

Léto je konečně tady – a s ním i tolik zasloužený odpočinek. Právě uplynulý třetí semestr byl...

Více
24. března 2016

Co je medicína.

I když jsem právě dokončil druhé čtvrtletí (ve čtvrtkovém systému na Dartmouth, kde čtvrtým...

Více
30. listopadu 2015

Konečně medicína – se vším všudy

Kvůli tomuhle jsem celou dobu pracoval tak tvrdě – a teď je to...

Více
2. července 2014

Konečně bakalářem

To, co se mi před čtyřmi lety zdálo tak vzdálené, je nyní skutečností. Dokončil jsem čtyři...

Více
3. března 2014

Už se to blíží

Abych byl upřímný, moc se toho od mého posledního příspěvku nezměnilo. Jen jsem se posunul...

Více
15. listopadu 2013

Poslední rok na Kolumbii; Pre-Medikament...

Je to skoro neuvěřitelné, jak nedávno se to zdá, když jsem poprvé...

Více
24. června 2013

Tam a zase zpátky

Přestože se počasí v Paříži od mého posledního příspěvku až do odjezdu příliš nezměnilo, měl...

Více
1. března 2013

Za klasikou do Evropy

„Ahoj, prosím tě, omlouvám se, že jdu pozdě – já jsem tu nějak zabloudil, ještě tady to metro...

Více
19. listopadu 2012

Stále něco nového

Na začátku tohoto příspěvku bych si dovolil vrátit se ještě o něco dále, nežli jen na začátek...

Více
1. července 2012

Stav po prvním poločase

Před více než měsícem skončil můj druhý školní rok na Kolumbijské univerzitě (dva stále zbývají)...

Více
29. února 2012

Vždyť je teprve únor!

Přesněji řečeno, 29. únor. A i přesto jsem si včera uvědomil, že se příští týden blíží „midterm...

Více
12. listopadu 2011

Třetí semestr

Pořád mi připadá, jakoby semestr ještě pořádně ani nezačal, a do poslední přednášky před závěrečnými...

Více
25. června 2011

Na chvíli zase doma

„A jaké to vlastně je, studovat v té Americe?“

Více
7. března 2011

Život na malém ostrově zvaném Manhattan

První semestr už mám za sebou, z toho druhého mě ale ještě větší...

Více
19. listopadu 2010

Za bránou do nového světa

Když jsem se koncem srpna chystal na cestu do Spojených států, vůbec jsem netušil, co mě čeká....

Více
Zpět na hlavní stránku