24. března 2016 Marek Svoboda

Co je medicína.

I když jsem právě dokončil druhé čtvrtletí (ve čtvrtkovém systému na Dartmouth, kde čtvrtým obdobím je léto), stále se dozvídám něco nového o tom, co to medicína vlastně je. A co to znamená být doktor.

Ano, znovu jsem úspěšně prošel všemi závěrečnými zkouškami, ale čím dál více zjišťuji, že všechna ta biochemie a fyziologie, o nichž se tolik učíme, nejsou těmi hlavními složkami lékařské profese. Je toho podstatně více.

Začátek medicíny je neuvěřitelnou změnou. Nejenže se každý musí přizpůsobit novému tempu akademického života, které je ve většině případů citelně svižnější nežli na bakaláři, ale ještě důležitější je to, že studenti se také často ocitají v naprosto nových společenských a etických situacích, které tak zažívají úplně poprvé. Dle mého názoru se tyto stávají novým a zároveň hlavním zdrojem stresu v našem každodenním životě, s čímž se ovšem musíme nakonec úspěšně vypořádat.

Mám na mysli následující zkušenosti:
-    Učení se jednat s pacienty verbálně i fyzicky, zkoušením a přehráváním nanečisto se spolužáky. Odhalování svého vlastního těla před svými kolegy během nacvičování lékařské prohlídky. A poté vyšetřování standardizovaných pacientů. A pak těch opravdových.
-    Studium „jazyka doktorů“. Naši profesoři nám neustále připomínají, že do konce studia medicíny se naše slovní zásoba zdvojnásobí o latinské a anglické medicínské termíny, které jsme nikdy neslyšeli. A o vtipy a slovní hříčky, kterým ostatní nerozumí.
-    První cesta do pitevny a „setkání se s dárcem“ – tedy jinými slovy první pohled na mrtvé tělo a dotýkání se jej. A pak hned pitvání skalpelem. A poté setkání se s pozůstalými dárce, kteří jej zasadí do kontextu svých vzpomínek. Z „těla“ je tak najednou „člověk“.
-    Kráčení po nemocnici v bílém plášti a opětování pozdravů plných respektu, který si teprve musíme zasloužit. Odpovídání na dotazy o diagnóze. Dozvídání se o těch nejosobnějších informacích, které neuslyší nikdo jiný, dokonce ani příbuzní – ve víře pomoci.
-    Zjištění, že dříve, než si chceme připustit, na nás doslova může záviset život.

Zkrátka, po pár simulacích a přehráních nanečisto, absolvování kurzu první pomoci a podepsání souhlasu o mlčenlivosti jsem začal vídat opravdové pacienty na opravdové klinice. Většinou s pacienty hovořím jako první, abych od nich zjistil veškeré relevantní informace o jejich problému. Poté se vždy krátce poradím s lékařem, jemuž pomáhám, o diagnóze a dalším postupu, který následně společně provedeme. Od chvíle, kdy jsem oblékl bílý plášť, se mnou pacienti jednají jako se skutečným doktorem – a to i přesto, že se pokaždé představím jako student prvního ročníku medicíny; nezdá se, že by to mělo nějaký vliv. Bílý plášť je tím, co mě definuje.

A tak jsem během své praxe již slyšel matku středního věku stěžovat si na inkontinenci. Hovořil se mnou cukrovkář, který měl problémy s nadváhou. Byl jsem u toho, když chirurg oznamoval pacientovi, že v důsledku jeho těžkého kuřáctví mu bude muset amputovat palec na noze, ne-li větší část dolní končetiny. Viděl jsem muže s vyrážkou na přirození a prohlížel jsem pacientku vyléčenou z rakoviny prsu. To vše během pouhých sedmi měsíců medicíny. A to jsem ani nezmínil, jaké to je potkat pacienta na ulici poté, co jsem jej vyšetřil na klinice. (Což se může stát poměrně často v tak malém městě, jako je Hanover.)

Studium medicíny je tak plné emocí i pokory. Je ovšem zároveň i neuvěřitelně uspokojující zkušenost – zrovna nedávno jsem obdržel poděkování od jednoho z pacientů, kterého jsme vyšetřili kvůli bolesti zad, která se pak následující den značně zlepšila. Jsem naprosto šťastný, že procházím takovýmto praktickým tréninkem, který by měl absolvovat každý budoucí lékař. Snad ze všeho nejvíce se ale učím o sobě samém – a to je teprve zážitek!

 

Všechny blogy

15. listopadu 2017

Výsledek testu

Ve svém minulém příspěvku jsem do detailů popsal svoji studijní Odyseu se STEP 1, první atestační...

Více
3. července 2017

Přípravy vrcholí

Školní rok mi skončil v květnu a od té chvíle jsem téměř bez přestávky zavřený ve svém byt...

Více
1. března 2017

Krok za Krokem

Tento článek je reflexí nad bodem akademického života, v němž se zrovna nacházím, kdy cílevědomě...

Více
16. listopadu 2016

V záplavě zpráv

Posledních několik měsíců – tedy vlastně nyní již více než rok – byly všechny hlavní události...

Více
1. července 2016

(Další) 1. rok dokončen

Léto je konečně tady – a s ním i tolik zasloužený odpočinek. Právě uplynulý třetí semestr byl...

Více
24. března 2016

Co je medicína.

I když jsem právě dokončil druhé čtvrtletí (ve čtvrtkovém systému na Dartmouth, kde čtvrtým...

Více
30. listopadu 2015

Konečně medicína – se vším všudy

Kvůli tomuhle jsem celou dobu pracoval tak tvrdě – a teď je to...

Více
2. července 2014

Konečně bakalářem

To, co se mi před čtyřmi lety zdálo tak vzdálené, je nyní skutečností. Dokončil jsem čtyři...

Více
3. března 2014

Už se to blíží

Abych byl upřímný, moc se toho od mého posledního příspěvku nezměnilo. Jen jsem se posunul...

Více
15. listopadu 2013

Poslední rok na Kolumbii; Pre-Medikament...

Je to skoro neuvěřitelné, jak nedávno se to zdá, když jsem poprvé...

Více
24. června 2013

Tam a zase zpátky

Přestože se počasí v Paříži od mého posledního příspěvku až do odjezdu příliš nezměnilo, měl...

Více
1. března 2013

Za klasikou do Evropy

„Ahoj, prosím tě, omlouvám se, že jdu pozdě – já jsem tu nějak zabloudil, ještě tady to metro...

Více
19. listopadu 2012

Stále něco nového

Na začátku tohoto příspěvku bych si dovolil vrátit se ještě o něco dále, nežli jen na začátek...

Více
1. července 2012

Stav po prvním poločase

Před více než měsícem skončil můj druhý školní rok na Kolumbijské univerzitě (dva stále zbývají)...

Více
29. února 2012

Vždyť je teprve únor!

Přesněji řečeno, 29. únor. A i přesto jsem si včera uvědomil, že se příští týden blíží „midterm...

Více
12. listopadu 2011

Třetí semestr

Pořád mi připadá, jakoby semestr ještě pořádně ani nezačal, a do poslední přednášky před závěrečnými...

Více
25. června 2011

Na chvíli zase doma

„A jaké to vlastně je, studovat v té Americe?“

Více
7. března 2011

Život na malém ostrově zvaném Manhattan

První semestr už mám za sebou, z toho druhého mě ale ještě větší...

Více
19. listopadu 2010

Za bránou do nového světa

Když jsem se koncem srpna chystal na cestu do Spojených států, vůbec jsem netušil, co mě čeká....

Více
Zpět na hlavní stránku