16. dubna 2019 Lucie Poláková

Psí kavárna

Součástí mého univerzitního života jsou rozhodně i tzv. societies – aneb studentské spolky a kluby. Shodou několika náhod jsem se na začátku roku dostala mimo jiné i do society jménem Enactus. Jedná se o celosvětovou síť univerzitních spolků, které každý rok představí několik projektů se zaměřením na sociální podnikání. Na konci roku se vybrané projekty účastní několika kol celosvětové soutěže. Jak jsem zmínila v mém prvním příspěvku, zdrojem inspirace pro nás byl tréninkový víkend v listopadu, už před ním jsme ale s menší skupinkou měli vizi psí kavárny. Jedná se o koncept podobný populárním kočičím kavárnám, jen v tomto případě by si lidé u kávy mohli užívat přítomnost psů.

Sociální podnikání se snaží nějakým způsobem prospět společnosti nebo určité znevýhodněné cílové skupině. Naším úkolem bylo zároveň zodpovědět na specifické otázky formulářů Enactus. První nápad se tak během pěti měsíců několikrát změnil. Původní záměr bylo otevřít trvalou kavárnu se psy z místního partnerského útulku, podpořit tak adopci psů a chod samotného útulku. Problém byl v tom, že Enactus pravidla a formuláře zmiňují jen dopad na lidi a způsoby, jak tento dopad měřit – náš nápad jednoduše zahrnoval málo lidí, moc zvířat. Další krok tedy vedl k zaměření se na duševní zdraví a pozitivní dopad domácích mazlíčků na duševní pohodu. Tentokrát byl problém v útulku – zničehonic zamítli spolupráci. Přes všechny problémy a hodiny hledání a zkoumání dostupných informací a organizací jsme tedy dospěli k poslední oficiální verzi:

Jednodenní akce s názvem Dog Café Pop-up, workshopy z neziskové organizace SANE zaměřující se na duševní zdraví, terapeutičtí psi ze dvou různých stanic a to vše ve veganské kavárně, která nám propůjčila své prostory. Cílem bylo zjistit, jak si podobná akce povede a jaký má potenciál do budoucna. Náš tým se skládal z 8 UCL studentek, pracovaly jsme na celém projektu přes pět měsíců, a i přes minimální náklady na marketing se naše psí kavárna stala neuvěřitelně populární.

Podařilo se nám vyprodat všechny lístky během 4 hodin, celkem jsme vydělali přes £1800 (vše bylo rozděleno mezi partnerské neziskové organizace). Stránka naší události na Facebooku se stala virální, především díky několika velkým londýnským kulturním společnostem jako je Timeout a Secret London, které naši událost také sdílely. Psí kavárnu tak lajkovaly a komentovaly tisíce lidí a my jsme nestíhaly odpovídat na dotazy týkající se plánů dalších podobných akcí. Dokonce nás kontaktovalo několik britských a mezinárodních mediálních společností (například ITV, BBC Radio 2, AFP…), které s námi chtěly dělat rozhovory ohledně originálního propojení psů a duševního zdraví.

Jak se blížil 24. únor, všechny jsme byly nervózní, ale zároveň jsme se těšily, až se konečně spojí všechny díly skládačky a uvidíme výsledek naší několikaměsíční práce – mimo to jsme to samozřejmě už taky trochu chtěly mít všechno za sebou. Poslední emaily, telefonáty, dolaďování prostor a den D byl tady. Naprostá většina šla podle plánů, přítomní chválili hodné psy i samotný nápad a celou atmosféru rušily snad jen všudypřítomné kamery a mikrofony oněch televizí a rádií. Ještě pár dní po celé akci jsme měly všemožné ohlasy a nás čekalo už jen doladit dokumenty do soutěže Enactus. Zatím náš projekt postoupil do národního kola, uvidíme, co bude dál.

Celý projekt byl nesmírně cennou zkušeností a jsem ráda, že jsem mohla být součástí něčeho tak velkého. Jsem pyšná na to, co jsme s holkami jako tým dokázaly a doufám, že se celý projekt úplně nezapadne – my ještě na tenhle rok něco plánujeme, ale kdo ví, kdo se naší psí kavárny ujme příští rok až většina našeho týmu odejde.

Zpět na hlavní stránku