16. listopadu 2020 Lubomír Smrček

První kroky za vodou

Polovinu listopadu máme za sebou, a já od ročního pobytu v Brazílii zažívám zatím nejdelší odloučení od návyků, podstatně větší jistoty, možná pohodlnosti a samozřejmě mých nejbližších. Tentokrát strávím 4 roky studiem oboru značně nabývajícího na popularitě i důležitosti. Zároveň se pokusím přijít na kloub zdejšímu humoru a co nejlépe se sžít s místní kulturou, abych i tady mohl říct, že jsem doma. To vše v hlavním městě Skotska, Athénách severu.

Za uplynulé dva měsíce jsem měl možnost hlouběji poznat, co stojí za názvem „Ecological and Environmental Sciences“. Zejména jsem se podrobněji seznámil s vědou jako takovou. Musím říct, že mi zkušenost s psaním vědeckých článků do značné míry změnila způsob vyjadřování. Například si teď, víc než kdy jindy, dávám pozor, abych negeneralizoval (nepoužíval slova jako nikdy, každý, vždycky atd.) a nepoužíval citově zabarvené výrazy. Důsledkem je, že mě některé internetové články začaly odrazovat svými (z mého zaujatého pohledu) až bulvárními titulky.

Vědecká studie se zpravidla řídí základními metodami v tomto pořadí: Pozorování, položení otázky, vytvoření hypotéz, předpověď výsledku a samotný experiment, který může vést k zodpovězení původní otázky. Fascinující je, že tento postup je univerzální a můžete jej aplikovat na nejrůznější typy výzkumu. Z mého pohledu je pak hlavním cílem přednášek nás inspirovat a donutit se ptát. Naše otázky totiž mohou být předmětem onoho budoucího výzkumu.

Tato doba nám dovoluje provádět experimenty převážně online. Troufám si tvrdit, že pozorovaní mutací octomilek na vlastní oči by bylo o něco záživnější než sledovat výsledky ve videu, ale na to si ještě počkáme. Stejně tak budeme i nadále v malých skupinkách studentů debatovat o našich experimentech přímo z ložnice a našim profesorům budeme na konci kvalitní přednášky místo potlesku posílat emoji.

Ačkoli by online výuka měla být teoreticky rychlejší, více lidí se mnou sdílí pocit, že je záhadným způsobem časově náročnější. Snažím se proto volného času maximálně využít k odpočinku od počítače. Na procházky i na brigádu kurýra jsem si vybral naprosto ideální město. Edinburgh je zajímavý z pohledu geologické i moderní historie. Zcela dominantní jsou zde vyhaslé sopky, z nichž na jedné stojí národní památka – hrad, který i přes největší počet útoků v Británii nebyl nikdy dobyt. Jeho jediná přístupová cesta je ulice Royal Mile, která se táhne po hřebenu vytvořeném ledovcem. A teď si na scéně představte domy, které historii tohoto hradu po staletí doprovázely. Nemám slov, sám sebe dojímám.

Myslím, že bychom se měli vždycky na něco těšit. Jakkoli mé pocity z online výuky vyzněly, nemůžu se dočkat prezenčního studia. Z těch dohledných cílů se těším na Vánoce s rodinou, rohlíky a pohodové volno. Zítra, přátelé, se nechám alespoň hodinu inspirovat tím, co potkám venku, a dnes si ještě uvařím čaj s rozinkami (to mě teď napadlo, nemám páru, jak to bude chutnat).

Děkuji za přečtení, přeji Vám zdraví a mnoho šťastných úspěchů.

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.