Naši stipendisté| Le Thu Tran| Co mě naučila karanténa ve Velké Británi...
14. července 2020 Le Thu Tran

Co mě naučila karanténa ve Velké Británii

Někdy si říkám, že mám neskutečné štěstí. Mám milující a obětavou rodinu, kamarády, na které se vždy mohu spolehnout, možnost studia ve Velké Británii, stipendium od nadace The Kellner Family Foundation. Velkou oporu jsem našla i v přítelově rodině, která mě vzala pod svá křídla a já tak strávila poslední měsíce s nimi v jejich rodinném domě na britském venkově. To mělo ale i svou negativní stránku – své rodiče jsem neviděla od Nového roku a pořád není jasné, kdy se vrátím zpátky do České republiky.

Pandemie Covid-19 mi umožnila se na chvíli zastavit a ohlédnout se, uvědomit si na čem mi doopravdy záleží a na koho se můžu obrátit. Na začátku pandemie jsem zůstala v Sheffieldu, mí spolubydlící se vrátili domů. Původně jsem měla začít pomáhat v nemocnicích, ale naše fakulta nám po pár týdnech oznámila, že prioritou je studium a že nechtějí riskovat naše životy. Jedna moje kamarádka se potýkala s finančními problémy, tak jsem jí nabídla, že může zatím bydlet se mnou. Jsem moc ráda, že jsem na vlastní oči viděla, jak moc se Sheffield změnil – na ulicích ani noha, zavřené obchody a toaletní papír a těstoviny byly cennější než zlato. No, a takhle jsem se svojí kamarádkou strávila své první Velikonoce v Anglii.

Po třech týdnech v Sheffieldu mě vyzvedla přítelova rodina – upřímně, trošku to připomínalo záchrannou misi. Poprvé jsem s nimi oslavila Den Vítězství a panečku, Britové ví, takové výročí oslavit (i během karantény!). Po shlédnutí proslovu Winstona Churchilla jsme začali s přípravou tradičního britského „čaje o páté“, který zahrnuje domácí „Victoria sponge cake“ (piškotový dort královny Viktorie), „scones“ (bochánky s rozinkami) a „finger sandwiches“ (sandwiche nakrájené do tvaru rybích prstů bez kůrky). Mimochodem, věděli jste, že jedním z nejtradičnějších britských sandwichů je ten okurkový? Tyto dobroty jsme servírovali jak jinak, než s černým čajem a čerstvým mlékem (viz fotografie). Oslavy jsme zakončili společným zpěvem válečné písně “We’ll Meet Again”. Pár dní na to byly mé narozeniny. Můj přítel jako překvapení uvařil mé nejoblíbenější jídlo, vietnamskou polévku „pho“ a mí rodiče mi nechali poslat krásný puget květin. 

Minulý týden jsem se vrátila do Sheffieldu, jelikož se blížil konec naší nájemní smlouvy. S čím jsem ale nepočítala, byl fakt, že jsem nejenom musela odstěhovat věci sobě, ale že také musím zabalit a poslat věci zpátky svým dvěma spolubydlícím, kteří se nemohli vrátit do Anglie. Naivně jsem si myslela, že mi má třetí spolubydlící pomůže se stěhováním věcí našich kamarádů... Celý týden jsem tak panikařila, jelikož kromě balení a stěhování jsem pořád měla každý den online přednášky a semináře. Kvůli pandemii nám zrušili nemocniční stáže a já se tak musela učit neurologii, pediatrii a nyní gynekologii a porodnictví z online přednášek, předem namluvených prezentací nebo z jiných online zdrojů. Moje fakulta se opravdu snaží, abychom dostali co nejlepší studijní materiály, ale nic nenahradí skutečné pacienty.

Mé věci jsou teď uloženy v úschovně, kde je vyzvednu za tři měsíce, až se budu stěhovat do Londýna (více vám povím v příštím příspěvku na blogu). A já? Já jsem v plném proudu online studia gynekologie a porodnictví, protože mi letošní školní rok končí začátkem srpna. Zároveň se snažím najít si čas na nová hobby, začínám se například učit s Photoshopem! Covid-19 mi bezpochyby změnil plány na rok 2020, ale jsem odhodlaná tento čas využít co nejlépe a jsem neskutečně vděčná za nepřetržitou podporu od svých rodičů, přátel a nadace The Kellner Family Foundation, kteří ve mně nepřestávají věřit a kteří mi pomáhali celý tento akademický rok, nejen během této pandemie.

 

Všechny články

20. května 2021

Přednáška pro Gymnázium Josefa Jungmanna...

Dne 21.04.2021 jsem měla příležitost přednášet pro studenty 3....

Více
28. února 2021

Dobrovolnictví v době koronavirové

Věřím, že dobrovolníků (zejména těch, kteří mají zkušenosti ve...

Více
15. listopadu 2020

Ahoj, přestěhovala jsem se na rok do Lon...

Tento příspěvek jsem se rozhodla napsat v „Q&A“ formátu na základě...

Více
14. července 2020

Co mě naučila karanténa ve Velké Británi...

Někdy si říkám, že mám neskutečné štěstí. Mám milující a obětavou...

Více
28. února 2020

Únor: dobrovolnictví a ostatní mimoškolní...

V mých blogových příspěvcích se převážně dočtete o mém studiu...

Více
29. listopadu 2019

Moje první 12týdenní stáž v nemocnici a...

Třetí ročník medicíny nám letos začal již v červnu a po několika...

Více
18. srpna 2019

Druhý ročník: zvládnuto!

Letošní akademický rok byl jednoznačně jedním z nejlepších roků mého dosavadního života. Zvládla...

Více
26. února 2019

Moje první zkouška z klinického vyšetřen...

Jedna z nejčastějších otázek, kterou mě má rodina a přátelé v...

Více
9. listopadu 2018

Jak jsem se stala součástí výzkumného tý...

Druhý akademický rok v Sheffieldu mi začal šesti týdenní stáží...

Více
29. června 2018

Ohlédnutí za prvním rokem v Sheffieldu

A je to tady. Konec mého prvního roku na lékařské fakultě na...

Více
27. února 2018

Stáž? Vždyť jsi teprve v prvním ročníku...

Čtete správně, začala jsem s medicínou teprve před necelým půl...

Více
15. listopadu 2017

Jak jsem se dostala na medicínu v Anglii

„Proč se výsledky z maturity dozvíš až v srpnu?“ „Musela jsi...

Více
Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.