18. července 2019 Kateřina Petrusová

Sylt

Trhnutím vstanu. Hodinové ručičky ukazují 05:24 a já se neubráním povzdechnutí. Za minutu mi totiž zvoní budík.

Než je člověk schopen vstřebat to, že hořkosladký studentský život je na pár měsíců ten tam a místo něj jsou na pořádku devíti hodinové pracovní dny spolu se vstáváním ve stejný čas jako místní vrabec, chvíli to trvá. Tomu se rozumí. Každý den proto vzdávám svůj dík sluníčku za to, že samo opouští teplou peřinu už o půl páté. Alespoň tady na ostrově Sylt, kde slovo sever dosahuje úplně nových rozměrů. Tak se mohu na kole každé ráno cestou do práce alespoň nechat zabalit do prvních slunečních paprsků dne.

Je pátek, 28. června, a ačkoli by mi tento fakt mohl coby vysokoškolačce být naprosto ukradený, dnes ráno, přesněji v 05:26, jsem své mamince, učitelce, popřála krásný poslední den školy, což ve mě zanechalo vlnu nostalgie. Poslední den školy s sebou totiž vždy nesl pocit svobody, naprostého štěstí, nedočkavosti a očekávání dvou nejsladších měsíců v roce. Alespoň tak to popisovala autorka mých nejoblíbenějších knížek letního čtení, když mi bylo patnáct. I když mně samotné léto začalo už koncem května, kdy jsem přijela na Sylt, abych si tady našla brigádu v hotelové restauraci, dnes vzduch voní úplně jinak. Těch dvě stě ubrousků jsem sice musela poskládat tak jako tak, ale je to asi jenom na mě, jak se na to podívám. A právě dnes je Sylt ta nejmilejší pohádka.

Abych řekla pravdu, tento ostrov je překrásný. Je jako z pohádky. Téměř každý další den, ale je dost možné, že si toho nestíhám naplno všímat, protože můj mozek nejspíš po celém dni, co se pokouším fungovat v němčině, automaticky vypíná. Sice jsem v Rakousku žila nějakých pár let, ale to, že jsem ve škole dělala španělštinu, se na moji němčině nevyhnutelně projevilo. Tohle všechno je jistě nesmírně zajímavé, nicméně bych se ráda vrátila k tomu, co jsem chtěla původně říci, a to je, že ta pohádka, kterou mi Sylt tak silně připomíná, bude určitě Sněhurka. Myslím, že to bude tím, že tady neustále vidím běhající zajíčky vždy a všude a ptačí hejna spolu vzduchem tancují valčík. Chybí jenom zpěv té bledé černovlásky a bylo by to celé jako od Disneyho.

Někomu možná léto začíná až dnešním dnem, jiným se zase skládá z dlouhého seznamu povinné četby velikosti ostravské Haldy Emy. Tím chci říci, že sice není tak dlouhý, ale přesto dá zabrat. I tak se mi tam určitě vejde pár kousků, které jsem si těsně před odjezdem z Edinburghu koupila v knihkupectví Blackwell’s za voucher v hodnotě dvaceti liber, kterým jsem byla odměněna za dobrovolnickou činnost. Nezní to sice jako moc, ale v některých případech je i dvacet liber poklad. I když mi zítra v 05:25 zazvoní budík, je přede mnou spousta dní dobrého čtení. A to už za to vstávání možná i stojí.

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.