Naši stipendisté| Jitka Mertlová| Přílet, uvítání a první dojmy
29. listopadu 2019 Jitka Mertlová

Přílet, uvítání a první dojmy

Neděle osmého září, deset hodin ráno. Poprvé ve svém životě sedím v letadle, jež se má za pár minut vznést vysoko do oblak. Jeho směr je jasný – Edinburgh. Posádka kontroluje, že mají pasažéři zapnuty bezpečnostní pásy, letadlo startuje a po pár minutách se odlepuje od země. Moje hladina adrenalinu pozvolna klesá, jak se pražské letiště pod námi zmenšuje, až zmizí úplně. O tři hodiny později již stojím s batohem na zádech a dvacetikilovým kufrem před letištní halou a hledám autobus do centra města, kde mám letos bydlet v univerzitním ubytování.

První týden se koná tzv. Freshers Week, během kterého mají noví studenti čas seznámit se s univerzitou a s budoucími spolužáky, jakožto i celkově se aklimatizovat a začít prozkoumávat Edinburgh. Paleta lidí, se kterými se mi podaří prohodit pár slov (kupříkladu během čekání v rozličných frontách, na něž si místní potrpí) by nemohla být pestřejší. Desítky zemí, desítky jedinečných životních příběhů, zkušeností a jazyků. Desítky pohledů na svět, v některých ohledech podobných, v jiných diametrálně odlišných. Každý ale jedinečný.

Den po příletu se koná oficiální přivítání nových studentů v McEwan Hall. Ten samý den je pro nás v chemické sekci univerzity (School of Chemistry) také připraveno stručné intro do studia dotyčného předmětu. Povinné je setkání s tzv. Personal Tutorem – osobou z řad zaměstnanců univerzity, která na studenta dohlíží po akademické stránce, uděluje rady při výběru volitelných předmětů, budoucím profesním směřování apod. Zbytek týdne můžeme věnovat čemukoliv, co uznáme za vhodné. Já se spolu se spolužáky vydávám na průzkum místních muzeí, galerií, kostelů a památníků i obou univerzitních kampusů, kde budu trávit první ročník – přednášky totiž máme v budovách blízko náměstí, cvičení a laboratoře se pak konají v o něco vzdálenějších King’s Buildings.

Edinburgh jako město na mě působí velmi přívětivě, nenuceně se zde snoubí architektura a elegance dob dávno minulých s moderním, velmi pokrokovým duchem celé země a místních obyvatel. Ani nezkrotná skotská příroda není daleko: Arturovo sedlo, nejvyšší vrcholek města, se od centra města nachází coby kamenem dohodil (téměř doslova).

Pátek osmého listopadu. Nechce se mi uvěřit, že osm nabitých týdnů výuky už je za mnou. Již velmi brzy mne čekají dny určené k individuálnímu studiu a opakování, pak již budou následovat mé první zkoušky, které se zde konají téměř výlučně písemnou formou. Studenti humanitních a některých přírodních věd obvykle píší eseje, ovšem „mé“ předměty (chemie, fyzika a matematika) preferují standardní testové otázky. Všichni studenti píší test naráz, čímž jsou zaručeny stejné podmínky pro každého.

Dnes je v Edinburghu až nečekaně příznivé počasí. Slunce svítí, davy lidí spěchají ulicemi, město žije. A na mě již čeká univerzitní knihovna a místo u prosklené stěny, které jsem si za ty dva měsíce oblíbila. Tímto bych také chtěla poděkovat Kellner Family Foundation, mé rodině a všem ostatním za podporu, bez které bych se nemohla vydat na cestu, po níž nyní kráčím.

 

Zpět na hlavní stránku