3. prosince 2019 Jan Krajník

Dlouhé zvykání

Tohle je můj čtvrtý rok v Aberdeenu, čtvrtý podzim, čtvrté ubytování, čtvrté předvánoční zkouškové. Nedokázal jsem si nikdy představit, že tohle řeknu, ale pomalu si na život tady zvykám. Nějakým, pro mě záhadným a nevysvětlitelným způsobem, jsem se dostal do bodu, kdy mi už Aberdeen jednoduše nevadí. Stále to není domov, ale už mě toto místo neovlivňuje natolik jako dříve, což mě dovedlo k jedné zajímavé myšlence. Možná Aberdeen nikdy tak zlý nebyl.

Když se na to dívám s určitým odstupem, uvědomuji si, že moje “nekonečná nenávist” k tomuto městu, mohla být neopodstatněná. Myslím si, že v mých prvních studijních ročnících v Aberdeenu jsem podcenil, jak moc složité je opravdu dospět, potom co opustíte střední školu. Nepokládám si to sice za vinu, jelikož si myslím, že tento problém má téměř každý 20letý kluk. Obzvlášť, když si myslí, že ho už život nic jiného naučit nemůže, a že ukončení střední školy bylo vrcholným úspěchem. Tento poznatek je vlastně jen utvrzen tím, že jsem například v období puberty téměř nikdy nemusel seriózně vařit nebo prát. Dospívání není ale jenom o tom naučit se vařit, prát a uklízet. Z mého hlediska je to především o tom, co jsem se v tomto období naučil o sobě samém.

Až odpromuji, zatím to vypadá že bych odpromovat měl, tak to nebude Bandura, Freud, nebo Ajzen, kteří mě budou doprovázet na mé životní cestě, nebude to ani metodologie, statistika nebo SPSS. Budou to především poznatky, které jsem se naučil mimo univerzitu. Například jsem zjistil, že je důležité vědět, jak trávit čas pouze sám se sebou. Že je dobré se netrestat za věci, které jsem udělal špatně, ale odměnit se za ty, které se mi povedly. Že není dobré snažit se změnit určité aspekty mé osobnosti, které mě dělají tím kým jsem, ale respektovat je, i když nejsou zrovna pozitivní. Že osamostatnění se od ostatních, obzvlášť od jejich pomoci, je něco, co není vůbec jednoduché. Nechci zde tvrdit, že bych za poslední 4 roky dospěl a už mě nic netrápilo, tak tomu není. Uvědomil jsem si také totiž to, že dospívání a především učení je proces, který nikdy nekončí.

Na Aberdeen jsem si asi tak nějak zvykl. Nebo spíš jsem si zvykl na to, jak se s životem v Aberdeenu vypořádat. Všechna ta šeď a déšť nebyly nakonec důvodem mých starostí, tyto faktory vztahující se k tomuto místu samotnému byly nejspíše jen výmluvou pro moji netrpělivost a neschopnost správně se adaptovat v novém prostředí. Přestože mi již Aberdeen nevadí, neznamená to, že bych tady chtěl zůstat. Mám pocit, že se celá tahle zkušenost šine mílovými kroky ke zdárnému konci. První zkouškové, bakalářka, druhé zkouškové, hotovo. A potom? Potom se třeba vydám někam, kde už to bude jednodušší, a snad i někam, kde se už nebudu muset vymlouvat na špatné počasí. Déšť totiž nesnáším.

Všechny blogy

10. června 2020

Barevný život v bezbarvém Aberdeenu

I přes všechny strasti a radosti se mé studium v zahraničí blíží...

Více
28. února 2020

Konec dvou sezón

Troufnu si říci, že jste nevěděli, že kavárna Starbucks nabízí filtrované kafe s doplněním...

Více
3. prosince 2019

Dlouhé zvykání

Tohle je můj čtvrtý rok v Aberdeenu, čtvrtý podzim, čtvrté ubytování, čtvrté předvánoční zkouškové....

Více
3. prosince 2019

Dlouhé zvykání

Tohle je můj čtvrtý rok v Aberdeenu, čtvrtý podzim, čtvrté ubytování, čtvrté předvánoční zkouškové....

Více
7. srpna 2019

Očekávání vs. realita?

Připadá mi zajímavé, nakolik se moje názory na blogové příspěvky mění v průběhu akademického...

Více
28. února 2019

Zpětná vazba

Poslední dobou se nacházím v situaci, kdy těžko hledám slova pro moje onlajnové příspěvky....

Více
16. listopadu 2018

Neměnil bych

Opět nastává čas, kdy bych Vás, mé čtenáře, měl obohatit o zajímavosti z mého studijního života....

Více
30. června 2018

A jsme v půlce!

Nemohu upřímně říci, že bych někdy svá studia považoval za rychle probíhající. Každý semestr,...

Více
28. února 2018

Dobytí severního pólu

V této chvíli sedím na letišti v norském městě Tromsø a čekám na let zpět do Osla. Mne a mojí...

Více
20. listopadu 2017

Kytara a florbal

Je tomu přesně rok od té doby, co jsem psal svůj první příspěvek na můj blog. Stejně jako tehdy...

Více
10. července 2017

První ročník pokořen

Dlouho jsem přemýšlel, jak originálně pojmout poslední příspěvek tohoto školního roku, jelikož...

Více
20. března 2017

Neboj se, zapoj se

V minulém příspěvku do mého blogu jsem se rozepisoval o tom, jak to v Aberdeenu chodí, co se...

Více
15. listopadu 2016

Život v Aberdeenu? Nei bor!

Je přesně devět hodin večer. Tma jako v pytli. Prší, fouká, mrzne,...

Více
Zpět na hlavní stránku