Naši stipendisté| Jan Krajník| Barevný život v bezbarvém Aberdeenu
10. června 2020 Jan Krajník

Barevný život v bezbarvém Aberdeenu

I přes všechny strasti a radosti se mé studium v zahraničí blíží ke zdárnému konci. Je to ale konec, který bych si ani ve svých nejdivočejších snech nedokázal představit. Kde začít? Nejspíš asi tím, že toto období je těžké asi pro každého z nás, a že můj příběh v posledních pár měsících asi moc nevybočuje od toho, co prožívají ostatní studenti. Moje vyprávění je tak jenom jedním z dalších příběhů. Pro mě osobně byl závěr posledního ročníku ve znamení protikladů.

 Na jednu stranu cítím strašnou úlevu nad tím, že jsem úspěšně zakončil jednu z velkých kapitol mého života. Na druhou stranu je mi ale líto, že mě nejspíš rodiče nikdy neuvidí odpromovat. Závěrečný ceremoniál na University of Aberdeen možná není tou nejzáživnější událostí, které se můžete zúčastnit, ale určitý pocit zadostiučinění a katarze by byl vítanou tečkou za mým životem v Aberdeenu, obzvlášť kdyby ho se mnou mohli sdílet moji nejbližší. Městu a životu v Aberdeenu jsem taky neřekl řádné “goodbye”. V momentě, kdy krize spojená s Covid-19 začala, jsem se rozhodnul, že za necelé tři dny budu odjíždět do švédského Lundu, kde žije moje přítelkyně, a kde jsem byl následně přijat na magisterské studium psychologie. Takto jsem učinil především kvůli tomu, že jsem nevěděl, jestli mě do Švédska ještě v nejbližší době pustí. Nemohl jsem totiž předpokládat, že zrovna zde vláda zaujme ten nejliberálnější přístup ke krizi spojené s Covid-19. Následně jsem v Lundu také na dálku dokončil svoji bakalářskou práci a závěrečné zkoušky a dodnes vlastně ani nevím, kdy se budu vracet domů. V Aberdeenu po mě navíc zůstaly tři velké krabice věcí, které jsem tam za ty roky nastřádal. Zde patří můj dík mým československým kamarádům, kteří byli natolik ochotni mi věci zabalit a poslat. S těmito lidmi a s mnoha ostatními kamarády jsem se v podstatě ani pořádně nerozloučil, což mě také velice mrzí. Právě z těchto důvodů je celá tato zkušenost z posledních třech měsíců poněkud hořkosladká.

            Když se ale podívám nazpět, zkušenosti z mého “Aberdeenského dobrodružství” jsou neméně polarizované. Nadšení z nové zkušenosti, bylo uhašeno zklamáním z místa, kde jsem měl strávit 4 roky. Šeď města, kde jsem žil, byla obohocena rozmanitou skupinou přátel, kteří sdíleli ty samé problémy.  Místo, které jsem původně téměř nenáviděl, se proměnilo v prostředí, kde jsem se naučil respektovat ostatní, a hlavně sebe samého. Aberdeen mi do života dal spoustu zkušeností a znalostí a to, co ve mně přetrvá nejdéle je pocit vděčnosti. Nikdy bych nedokázal touto cestou projít nebýt podpory mých přátel, kteří učinili celou zkušenost snesitelnější, mé rodiny, která mě podporovala a motivovala nehledě na to, jak moc negativně jsem zrovna smýšlel, a nadace The Kellner Family Foundation, bez které bych si jednoduše nemohl studium na zahraniční univerzitě dovolit. Skutečnost, že nebudu moci všem těmto lidem ukázat video s talárem za zvuku nepříjemného pištění skotských dudáků, není příjemná. Na všechno ostatní, co se ale v posledních čtyřech letech událo, budu vzpomínat v dobrém, a to i přes všechny překážky, které jsem na této trnité cestě musel zdolat. Život v Aberdeenu nebyl nikdy čistě pozitivní nebo negativní, stejně jako nic na světě není pouze černobílé. Aberdeen mě totiž naučil, že různé odstíny šedé jsou něčím, s čím se budu setkávat nejspíš do konce života.

 

 

Všechny blogy

10. června 2020

Barevný život v bezbarvém Aberdeenu

I přes všechny strasti a radosti se mé studium v zahraničí blíží...

Více
28. února 2020

Konec dvou sezón

Troufnu si říci, že jste nevěděli, že kavárna Starbucks nabízí filtrované kafe s doplněním...

Více
3. prosince 2019

Dlouhé zvykání

Tohle je můj čtvrtý rok v Aberdeenu, čtvrtý podzim, čtvrté ubytování, čtvrté předvánoční zkouškové....

Více
3. prosince 2019

Dlouhé zvykání

Tohle je můj čtvrtý rok v Aberdeenu, čtvrtý podzim, čtvrté ubytování, čtvrté předvánoční zkouškové....

Více
7. srpna 2019

Očekávání vs. realita?

Připadá mi zajímavé, nakolik se moje názory na blogové příspěvky mění v průběhu akademického...

Více
28. února 2019

Zpětná vazba

Poslední dobou se nacházím v situaci, kdy těžko hledám slova pro moje onlajnové příspěvky....

Více
16. listopadu 2018

Neměnil bych

Opět nastává čas, kdy bych Vás, mé čtenáře, měl obohatit o zajímavosti z mého studijního života....

Více
30. června 2018

A jsme v půlce!

Nemohu upřímně říci, že bych někdy svá studia považoval za rychle probíhající. Každý semestr,...

Více
28. února 2018

Dobytí severního pólu

V této chvíli sedím na letišti v norském městě Tromsø a čekám na let zpět do Osla. Mne a mojí...

Více
20. listopadu 2017

Kytara a florbal

Je tomu přesně rok od té doby, co jsem psal svůj první příspěvek na můj blog. Stejně jako tehdy...

Více
10. července 2017

První ročník pokořen

Dlouho jsem přemýšlel, jak originálně pojmout poslední příspěvek tohoto školního roku, jelikož...

Více
20. března 2017

Neboj se, zapoj se

V minulém příspěvku do mého blogu jsem se rozepisoval o tom, jak to v Aberdeenu chodí, co se...

Více
15. listopadu 2016

Život v Aberdeenu? Nei bor!

Je přesně devět hodin večer. Tma jako v pytli. Prší, fouká, mrzne,...

Více
Zpět na hlavní stránku