Naši stipendisté| Jan Blaha| zkouškám konec, léto začíná
8. června 2019 Jan Blaha

zkouškám konec, léto začíná

Přijde mi to jen jako mrknutí oka a ze září, kdy jsem se stěhoval do Londýna a začínal novou životní kapitolu na UCL, je červenec a čtvrtina mého času na UCL je u konce. Je neuvěřitelné, jak rychle to všechno letí…

V mém posledním příspěvku jsem popisoval jak beznadějně jsem se cítil kvůli blížícím se zkouškám.

Naštěstí už je po všem. Bylo to osm vyčerpávajících dní plných hroucení se nad možností neprojití do dalšího ročníku prokládané mezi rychlo-opakování na další zkoušku. Jen kdybyste mohli zažít tu atmosféru během zkoušek – několik stovek studentů namačkaných ve výstavní hale provizorně předělané do zkouškového centra; mrzutí inspektoři s vysílačkami číhající na jakékoliv podvodníky; letadla látající nad našimi hlavami, přistávající na nedalekém London City Airport každých 20 minut – naprosto ideální místo na soustředění a na dostávání všech těch vědomostí z vaší hlavy na papír před vámi. Skvělý zážitek; nemluvě o tom, že poté je ještě zapotřebí dva měsíce čekat na výsledky. Naštěstí už i tato doba je za mnou a já se mohu věnovat příjemnějším aktivitám než je učení se genetiky. Letní prázdniny jsou tu! I když léto opravdu v lásce nemám (víc tedy letní teploty, než léto samotné), musím říct, že si zatím oněch pět měsíců volna celkem užívám. Kdy by taky ne…

Už pár let se snažím trávit svoje léto produktivně a ne jenom sedět u počítače nebo chodit na pivo s kamarády. Až do teď jsem léta trávil na Ústavu organické chemie a biochemie v Praze studiem karbonické anhydrázy Nce103p z kvasinky Candida parapsilosis. Během času, který jsem tam strávil jsem se toho hodně naučil. Nechtěl jsem, aby toto léto bylo výjimkou a tak jsem si na léto hledal nějakou stáž v Londýně. Nakonec jsem se přihlásil na pozici v laboratoři pro výzkum vývoje cévního oběhu ve výzkumném centru RIKEN v Kobe v Japonsku, kterou jsem viděl na webu karierního centra, které UCL má. Říkal jsem si – proč to nezkusit, zní to dost zajímavě. Myslím, že napsat, že tento blog píšu z Kobe je dostatečné vysvětlení toho, jak se věci měly. Vím že Kobe není Londýn – ale… jsou to tři měsíce v Japonsku… Říká se: nesázej všechno na jednoho koně – jak můžu vědět, že se mi v Londýně tolik líbí, když jsem to vlastně skoro nikde jinde ještě nezkusil. Pracuji tu na projektu, který se zabývá výzkumem buněčné signalize okolo vývoje tělního oběhu v Danio renio. Zprvu se mi toto téma moc nezamlouvalo, nicméně, teď, když jsem měl tu příležitost zjistit o čem tento výzkum opravdu je, se mi to zdá jako více něž zajímavé a jsem rád, že můžu být součástí tohoto týmu.

Japonsko jako takové je také kapitola sama pro sebe. Od Evropy je to tu docela hodně odlišné. Lidé jsou tišší, zdají se být posedlí papírováním, nemají v lásce platební karty a rybu používají naprosto ke všemu. Být tu jako vegetarián opravdu není jednoduché. Vařit si je více méně ta jediná možnost. Naštěstí opravdu rád vařím, tak to snad nakonec nebude tak hrozné, jak se po prvním týdnu může zdát.

Uvidím, jak se to tu celé vyvrbí. Doufám, že to všechno vyjde a podaří se nám získat nějaká zajímavá data.

Zpět na hlavní stránku