Naši stipendisté| Hana Tyburcová| Tak už je kousek za mnou!
20. ledna 2019 Hana Tyburcová

Tak už je kousek za mnou!

Konečně a hlavně úspěšně mám za sebou první semestr. Byla to dřina, ale s tím se dalo počítat. Naštěstí jsem žádnou zkoušku nemusela opakovat. Na druhou stranu se říká, že druhý semestr je o dost těžší, takže radost rychle nahrazuje menší strach nebo spíše zvědavost z toho, jak to bude vypadat.

Teď tedy konkrétněji! Jak jsem již zmínila minule, tak se můj první semestr skládal z deseti předmětů (tedy jedenáct, ale se sportem mi to moc dlouho nevydrželo). Pět z těchto deseti předmětů jsem zakončila zkouškou – biologie, chov zájmových zvířat, biostatistika, zemědělská produkce a český jazyk. Zbytek byl spíše o plnění průběžných testů a získání kreditů – anatomie, histologie, biofyzika, chemie, lékařská terminologie. Všechny tyto předměty mám tedy v rámci prvního semestru uzavřené. V druhém semestru se můžu těšit na anatomii, histologii, biochemii, fyziologii, botaniku a zoologii.

Většinu svých zkoušek jsem udělala již v prosinci, abych se v lednu mohla už soustředit pouze na tu nejtěžší zkoušku, a to z biologie. Kupodivu jsem veškeré zkoušky včetně biologie zvládla lépe, než jsem čekala. Samozřejmě zkouška z češtiny byla ta nejjednodušší. Byla to spíše formalita, jelikož tento předmět je na naší škole především pro mé spolužáky – cizince – aby se naučili základy českého jazyka. Zemědělská produkce se dobře psala vzhledem k tomu, že je to praktické a pojednávající o životě zvířátek na farmě a zemědělství jako takovém. Chov zájmových zvířat byl dost podobný. Zkouška jistě byla dost konkrétní, ale komu by se nechtělo psát o domácích mazlíčcích. Biostatistika, jakožto předmět nejbližší matematice, byla spíše o mechanickém učení, ale také jsem ji zakončila úspěšně. A jako poslední, biologie, byla nejtěžší. Celkem přes 120 otázek lámalo nejen hlavu mou, ale i mých spolužáků. Avšak mě se poštěstilo, že jsem se ani k ústní zkoušce nemusela podívat. Potřebných 28 bodů z 30 jsem nakonec získala již v předcházejícím testu, a tudíž jsem si mohla oddechnout a s úsměvem odejít. Závěrem mám tedy pět A a všech 32 kreditů z 32.

Teď si tedy můžu na pár týdnů oddychnout, dodělat, co potřebuji a 11. února začít znovu. Jsem ráda, že mám už malinký kousek svého studia za sebou, a že jsem ho zvládla s velkým úspěchem. Doufám, že další semestr bude také tak úspěšný.

Závěrem bych ráda zmínila myšlenku, která mi běží hlavou po zdolání prvního semestru. Myslím si, že strašně důležité při studiu takto těžké vysoké školy je přístup studenta. Ve stresu jsme samozřejmě pořád, ale důležité je si vše tolik nebrat a občas se jednoduše třikrát nadechnout a jít do toho po hlavě. Zkouška je od slova zkusit, tudíž udělání předmětu na druhou či třetí šanci není pohroma. I když jsem takovou situaci nemusela řešit, tak mnozí lidé okolo mě kvůli stresu přemýšlí i o odchodu z univerzity (někteří se dokonce již nevrátí na druhý semestr). Čím se držím já, je to, že i když je škola velmi podstatná, tak nezvládnutí zkoušky není konec světa a málokdo si to podle mého názoru uvědomuje. Takže hlavu vzhůru, úsměv na tváři a nadšení si nesu dál a hodlám v tom i setrvat. Jsem ráda, že se dále přesvědčuji o tom, že tento obor je pro mě ten pravý a ráda překonávám překážky, které mi v cestě občas stojí.
 

Zpět na hlavní stránku