28. února 2020 Filip Zaykov

únorový blog

Tam, kde jsem naposledy svá vyprávění zakončil, bych nyní rád navázal a řekl vám o nejzajímavějších zážitcích uplynulých měsíců.

Začátkem prosince jsme se s triem vydali do Bernu, kde se na Universität der Künste konaly kurzy pořádané European Chamber Music Academy-organizací pořádající několikrát do roka takzvané ECMA sessions, vždy na některé ze spřátelených univerzit po celé Evropě. Během intenzivního týdne jsme účinkovali na zahajovacím koncertě, měli spoustu hodin s pěti různými profesory a dostali pokutu za parkování. Již brzy, na začátku března, nás v podobném duchu bude čekat Royal Northern College of Music v Manchesteru.

O svátcích jsem si dal tradiční pauzu a po celý týden se na housle ani nepodíval, abych se na ně poté mohl těšit ještě víc.

Nový rok začal velmi zajímavým symfonickým projektem, ve kterém jsme měli možnost spolupracovat se členy prestižního orchestru Dresdner Kapellsolisten v dílech Haydna, Mozarta a Beethovena. Takové projekty mají dohromady, včetně všech zkoušek a koncertů asi třicet hodin a od druhého roku studia je mou povinností odehrát dva takové projekty každý semestr. Ačkoliv nebudu mít v následujícím semestru prostor splnit si tuto povinnost, tak to nevadí, protože jsem si minulý rok nahrál jeden projekt do zásoby.

V půlce ledna jsme s triem jeli do Londýna, kde jsme nyní měli už podruhé možnost zahrát si v jednom z nejdůležitějších komorních sálů v Evropě-Wigmore Hall. Hráli tu snad všichni významní umělci minulí i současní – jejich zarámovaných fotek s věnováním jsou v zákulisí plné zdi a celé to tak působí opravdu inspirativně. Velmi ochotně nás ubytovala česká ambasáda výměnou za to, že jsme v jejich prostorách odehráli koncert. Bydleli jsme tedy v jejich nově zrekonstruovaných pokojích ve skvělé lokalitě hned vedle Kensingtonských zahrad a Hyde Parku, kousek od muzejní čtvrti a Royal Albert Hall. Přišlo si nás zde poslechnout i spoustu Čechů žijících v Londýně a na recepci, která po koncertě následovala se čepovalo Plzeňské pivo a rozlévalo moravské víno. Když jsme byli kousek od ambasády v jedné burgrárně (Patty & Bun na Pembridge road – vřele doporučuji, během Happy Hour mají naprosto vynikající burgery za velmi příznivou cenu) obsluhovala nás česká servírka.

Mezitím jsme se dozvěděli, že jsme se na základě poslané nahrávky ocitli mezi deseti soubory vybranými k účasti na soutěž do japonské Ósaky. Pokud nám nezruší letenky kvůli Coronaviru, bude to pro nás velká příležitost. Proto už od ledna věnujeme téměř veškerou naši pozornost přípravě na tuto soutěž, přestože se bude konat až v půlce května.

Celý únor a první půlku března máme ve škole Semesterpause, takže se neučí, já ale přesto jezdím každý týden do Drážďan na hodiny houslí. Zároveň jsme měli s triem několik koncertů organizovaných Klubem přátel hudby, což jsou uskupení, která pořádají koncerty klasické hudby v různých českých městech. Na ty jsou zváni mimo jiné i umělci z Listiny mladých umělců, na kterou jsme byli pro minulý a tento rok vybráni. Kluby přátel hudby fungují ve větších či menších městech po celé České republice. To mě dovedlo k pár zjištěním, například, že Drážďany jsou z Prahy opravdu blízko, nebo, že jet třeba do Brna ještě není ani zdaleka taková tragédie.

Zpět na hlavní stránku

Probíhá ověření zadaných údajů. Nezavírejte, prosím okno prohlížeče a vyčkejte na dokončení.